Problém úrokové struktury:

faktory ovlivňující strukturu IR: – a) rizikovost FI – b) likvidita FI – c) doba splatnosti FI – d) způsob zdanění FI – a) rizikovost FI – za předpokladu stejné b) c) d) podle odlišné míry rizikovosti emitenta FI – nositelem odlišnosti je emitent – jeho účinkování je spojeno s urč. rizikem – nejsme si jisti jestli dostojí 100% svým závazkům – čím větší riziko -> tím větší odměna -> tím větší IR z instrumentu – odměna = prémie za riziko – nabírá podobu rostoucí IR oproti bezrizikové IR – nejméně rizikoví emitenti: stát, komunální sféra – pak jsou banky – nejméně – podnikatelské subj. – rizikový kapitál – b) z hlediska likvidity FI – veškeré možné náklady spojené s nákupem, prodejem – v nákladech jsou rozsáhlé náklady na spousty věcí, časové náklady pro nalezení kupujícího/prodejce – spojeno se sekund. FT – musí existovat – obchoduje tam široká rozsah zájemců, hodně obchodů, mnoho subjektů – klesá likvidita, stoupá IR – prémie za nelikviditu – podoba úrokové přirážky k bezrizikové IR – žebříček (likvidita klesá): státní obligace, bankovní obligace, trhy pro nejlepší akcie, …, term. vklady, depozitní cert., trhy nemovitostí, obrazů, šperků, porcelánu, … – c) doba splatnosti – výnosová míra se v čase mění – důležitá je doba do splatnosti – nezajímá nás IR v době vydání obligace, ale aktuální IR – IR graficky = výnosová křivka – podle odlišné doby do splatnosti IR – graf může být rostoucí, horiz. i klesající -> nelze udělat obecný závěr – vysvětlování podob VK: – teorie očekávání, likvidity, oddělených trhů, preferovaného umístění (1-4) – 1) teorie očekávání – chápe trh jako homogenní -> investoři jsou indiferentní jestli kupovat krátko nebo dlouhodobé – je jedno na který segment se dají – segment podle splatnosti – substitutivní instrumenty – jediné kritérium je pak pouze výnosnost (nehledí se na dobu) – investor se např. rozhoduje mezi 1x 5 let nebo 5x 1 rok – popisuje stoupající VK – + provazuje krátko i dlouho – – všichni by předpokládali pořád nárůst, který by nebyl, takže by se všichni pletli – 2) teorie likvidity – rozšiřuje teorii očekávání -> stejné předpoklady – přidává likviditu – ta v čase klesá (to předpokládá) – subjekty požadují prémii za nižší likviditu – předpokládá, že ve skutečnosti bude stagnovat IR – + kombinuje likviditu a dobu do splatnosti – – předpokládá klesající likviditu v čase -> přílišné zjednodušení – (v realitě má stejnou likviditu – 3) teorie oddělených trhů – opak 1), 2) – přináší jiné vysvětlení – trh je segmentován podle doby do splatnosti – je heterogenní – subjekty preferují svůj segment – transakce pouze na svém segmentu – nepředpokládá substibilitu ani při změnách IR – předpokládá, že subj. mají urč. požadavky na segment – př. pojišťovny – potřebují dlouhodobé FI, domácnosti vyžadují krátkodobé FI – vyrovnává D, S a ukazuje proč je VK nejčastěji pozitivní – – proč mají souvislost krátko i dlouho – to nepředpokládá, ale souvislost tam je – 4) teorie preferovaného umístění – blízká teorii očekávání – není jenom rozsegmentovaný trh, ale subj. mají preference – uvažuje možnost změny segmentu – za nevýhodných podmínek – předpokládá, že dlouho jsou průměrem krátko – jako teorie očekávání – nejčastěji pozitivní VK vysvětluje přes S, D v segmentech, nikoliv očekávání rostoucí IR – (kdyby předpokládala očekávání, byla vy více (prudčeji) skloněná pozitivně) – chápána jako nejkomplexnější – d) působení zdanění FI – (bude pouze velmi stručně) – čím větší zdanění, tím větší IR (odměna) – různé kategorie emitentů mají různé zdanění -> emitent IR přizpůsobuje nejpravděpodobnějším investorům – IRr: – IRi = IRbezriziková + Prémie za riziko + Prémie za dobu do spl. + Prémie za zdanění – -> IRr + pí^c (očekávaná míra inflace)