8. Hodnocení úvěrového rizika podnikových dluhopisů

Důvod používání ochranných smluvních klauzulí – ve vyspělých zemí je běžné, že každý podnikový dluhopis má vlastní smlouvu, tedy formalizovaný kontrakt mezi emitující firmou, vlastníky dluhopisů a důvěrníkem. Smlouva stanoví závazek firmy vůči vlastníkům dluhopisů včetně kuponových plateb, splatnosti, svolatelnosti, ceny svolatelnosti a požadavků na tvorbu fondů pro výplatu jistiny. – Dluhopisová smlouva obsahuje ochranné klauzule, které firmě brání provádět některé operace. Dluhopisové klauzule představují pro emitenta dluhopisu určitá omezení. Je známo, že si akcionáři a vlastníci rizikových dluhopisů činí rozdílné nároky na výnos firmy. – Dluhopisové klauzule mají usměrnit konflikt mezi zájmy akcionářů a zájmy věřitelů. Jde o právní dohody, které omezují budoucí možnosti rozhodování firmy. – (Kapitálový a derivátový trh, s.138-40) Poslání speciálních soudů pro bankroty – bankrot je právní postup, který obvykle organizují speciální soudy. Během bankrotu chrání soud aktiva firmy a jmenuje někoho, aby usměrňoval operace firmy tak, aby stávající management nemohl záměrně firmu špatně řídit a aby nezmizela aktiva firmy. – Speciální soudy pro bankroty vydávají v právním systému důležitou funkci. Představují systém společného vypořádání pohledávek věřitelů, přičemž věřitelé vystupují ve shodě ve snaze dosáhnout maximálního společného užitku. – Existují dvě možnosti řešení bankrotu: – soud může firmu zlikvidovat, přičemž jsou jednotlivá aktiva firmy prodána – (častější) soud firmu reorganizuje. Při reorg. Se věřitelé firmy vzdají svých dřívějších pohledávek výměnou za pohledávky nové. Reorg.firma pokračuje v činnosti původní firmy. Firmy se reorg.proto, že pokračování v činnosti může mít vyšší hodnotu než likvidace jednotlivých aktiv – (Kapitálový a derivátový trh, s.141-2) Řešení finančních potíží (prodej aktiv, prodej kapitálu, fůze, výpůjčka, použití odpisů, vládní pomoc) – neschopnost firmy platit úroky představuje selhání (default) firmy. Existuje řada řešení umožňujících firmě, aby získala čas potřebný k zotavení. Možné pořadí událostí je následující: – (Kapitálový a derivátový trh, s.142) – prodej aktiv: aktiva firmy ve finančních potížích potížích mají obvykle nízkou tržní hodnotu, neboť zisk z nich je nejistý – prodej kapitálu: navýšit kapitál firmy. Protože však fin.potíže obvykle mají za následek relativně nízkou cenu akcií, prodej akcií cizím investorům za snížené ceny je pro stávající akcionáře nákladný. – Fůze: s jinou firmou, která použije své zdroje ke krytí nedostatečných příjmů. – Výpůjčka: dalších finančních prostředků s tím ,že jde: o nové úvěry nebo o nové vyjednávání o starých úvěrech (jejich restrukturalizaci) – Použití odpisů: je vyplacení úrokových plateb z fondu oprávek. – Vládní pomoc: je závislá na momentálním politickém klimatu a ekonomické důležitosti firmy. – (Kapitálový a derivátový trh, s.143) Rizika selhání a výnos dluhopisů – v případě selhání nebo bankrotu firmy mohou vlastníci dluhopisů očekávat ztráty. Očekávání možných ztrát by se mělo odrazit v momentálních výnosech dluhopisů. – (Kapitálový a derivátový trh, s.144) Úvěrové hodnocení ratingovými společnostmi – stanovení úvěrového rizika dluhových nástrojů společností je složitý proces. Pravděpodobnost selhání je pro každého investora do podnikových dluhopisů velice důležitá. Protože však existuje mnoho různých emisí dluhopisů, je sběr informací pro potřeby hodnocení pravděpodobnosti selhání obtížný. Profesionální investoři a investiční poradci se snaží najít cesty, jak tento problém zjednodušit. – (Kapitálový a derivátový trh, s.147)