4. Záruční a rozvojové banky

• Forma vztahu záruční banky a státu
• Základní produkty záručních bank
• Typická právní forma podnikání rozvojové banky
• Základní produkty rozvojových bank
• Mechanizmus poskytování úvěrů
• Mezinárodní rozvojové banky

• Forma vztahu záruční banky a státu

Záruční banky jsou prvkem dlouhodobé státní hospodářské politiky. Do značné míry jsou závislé na podpoře státu (případně jiných subjektů) vztahující se k aktivitám, které tyto banky v ekonomice orzvíjejí. Vazba na zdroje nestátních subjektů bývá zpravidla pro záruční banky méně důležitá. Vztah záruční banky a státu se může realizovat těmito formami: – vytvoření záručního fondu v podobě vkladu dokapitálu banky, příp. depozit, přičemž z výnosů fondu jsou kryty ztráty záruční banky (Rakousko, slovensko) – poskytnutí úvěrových zdrojů pro plnění ze záruk (Maďarsko) – poskytnutí protizáruky státu za část ztrát záruční banky (SRN) – poskytnutí příspěvku k ceně záruky placené klientem, příspěvek umožňuje dostatečnou tvorbu rezerv záruční banky (Česká republika) Vztahy mezi státem a záruční bankou mohou být formulovány na období: – roční, vázané na periodicitu státního rozpočtu (Česká republika, slovensko) – víceleté nebo dokonce časově neohraničené (SRN, Rakousko)

• Základní produkty záručních bank

Jsou to bankovní záruky akcesorického typu. V závislosti na podmínkách poskytovaného ručení lze definovat základní členění záručních produktů:

V podmínkách jednotlivých zemí se záruční produkty liší též procentní či absolutní výší maximálního ručení. Procentní výše ručení se v jednotlivých zemích pohybuje až do 80 % (SRN, Slovensko). Absolutní maximální výše ručení bývá někdy omezena státem (SRN), jinde je ponechána na rozhodnutí záruční banky (ČR, SR, Rakousko).

• Typická právní forma podnikání rozvojové banky

Rozvojové banky jsou zřízovány i na národní úrovni. Podobně jako záruční banky, jsou do značné míry propojeny se státem a jsou zřizovány: – zvláštním zákonem – jako státní peněžní ústav – popř. jako akciová společnost Rozvojové bankovnictví nemá v ČR zvláštní právní úpravu. Svým způsobem se opírá jednak o zákon č. 21/1992 Sb. O bankách, a dále o zákon č. 299/1992 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání.

• Základní produkty rozvojových bank

1. Dlouhodobé investiční úvěry zaměřené na:

– podporu infrastruktury – podporu rozvoje základních výrobních odvětví prvovýroby (např těžební průmysl, zemědělství) – podporu rozvoje sektoru služeb – podporu drobného a středního podnikání (zejména v poslední době a zvláště v transformujících se zemích) – dlouhodobé investiční úvěry na obnovu ekonomiky zničené válkou nebo živelními událostmi

2. Dlouhodobé spotřební úvěry zajišťující nezbytnou úroveň zásobování obyvatelstva potravinami nebo jinými nedostatkovými spotřebními předměty (např zdravotnictví, školství)
3. dlouhodobé úvěry na podporu vývozu nebo naopak dovozu
4. dlouhodobé úvěry zaměřené na podporu vstupu země do určité formy ekonomické integrace

• Mechanizmus poskytování úvěrů

Úvěry většinou nejsou poskytovány přímo subjektům, které z nich budou financovat své investiční nebo rozvojové záměry. Namísto toho jsu poskytovány: – státu nebo – jiné bance, která podle předem stanovených kritérií zprostředkuje použití poskytnutých úvěrů.

• Mezinárodní rozvojové banky

Rozvojové bankovnictví je ve světě díky své národohospodářské dimenzi poměrně rozvinuté a dobře organizované. Funguje jak na národní, tak na mezinárodní a světové úrovni. Z rozvojových bank s celosvětovým dosahem je nejznámější skupina Světové banky. Patří do ní: – Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj –IBRD – organizace pod kontrolou Spojených národů, která poskytuje úvěry s dobou splatnosti na 10 až 30 let, a to za úrokové sazby odvozené od úrokových sazeb, za něž získává zdroje z emisí střdnědových dluhopisů na mezinárodních kapitálových trzích. Úvěry poskytuje většinou přímo vládám jednotlivých zemí nebo za podmínky garance vlád úvěrovaných zemí – Mezinárodní finanční společnost – IFC – poskytuje především úvěry investičního charakteru za výhodnějších podmínek než IBRD, a to zejména soukromému a družstevnímu sektoru v rozvojových zemích. Má za úkol podporovat především soukromý obhod a soukromé podnikání – Mezinárodní sdružení pro obnovu a rozvoj – IDA – poskytuje úvěry nejchudším rozvojovým zemím za mimořádně výhodných podmínek s dobou splatnosti až 50 let a prakticky bezúročně – Mnohostranná agentura pro poskytování investičních záruk – MIGA – vystavuje záruky za vývozní investiční úvěry od rozvojových zemí, poskytuje příslušné konzultace a vypracovává příslušné analýzy. Z mezinárodních rozvojových bank, tj. bank, které se zaměřují především na určitou oblast světa, jsou to např. – Evropská investiční banka – Meziamerická rozvojová banka – Africká rozvojová banka – Asijská rozvojová banka – Evropská banka pro obnovu a rozvoj – EBRD – působí od roku 1991, sídlo v Londýně, ve své finanční politice se zaměřuje na podporu rozvoje soukromého sektoru, privatizaci, restrukturalizaci, reformy finančního sektoru, podporu přímých zahraničních investic, ochranu životního prostředí a na podporu rozvoje malých a středních podniků, úvěry jsou poskytovány zemím střední a východní Evropy, a to v maximální výši 40 % veřejnému sektoru a 60 % sektoru veřejnému – Mezinárodní investiční banka – dnes je v útlumu, členskými zeměmi jsou země bývalého ekonomického seskupení RVHP včetně ČR