17. Základní metody finanční analýzy

• Použití absolutních, procentních a rozdílových ukazatelů
• Význam poměrových ukazatelů v třídění podle skupin ukazatelů: výnosnosti (rentability), likvidity, aktivity (resp. řízení aktiv), finanční struktury (v užším pojetí ukazatele zadluženosti) a ukazatelů kapitálového trhu

• Použití absolutních, procentních a rozdílových ukazatelů

Technická analýza pracuje s ukazateli, jimiž jsou buď přímo položky účetních výkazů, údaje z jiných zdrojů nebo údaje z nich odvozené. Pro správné zacházení s těmito ukazateli je důležité rozlišovat, co jsou ukazatele extenzitní a intenzitní. Extenzitní ukazatele vypovídají o rozsahu (objemu), vyjadřují úroveň proměnné v objemových jednotkách (např. km, t, ha apod.), u položek z účetních výkazů v peněžních jednotkách. Intenzitní ukazatele charakterizují míru, v jaké jsou extenzitní ukazatele využívány, jak se mění apod. Mají již povahu hodnotících ukazatelů. Absolutní ukazatele (stavové) – analýza trendů (horizontální) a procentní analýza Rozdílové ukazatele – jsou rozdílem stavu určitých skupin aktiv a pasiv. Patří sem: čistý pracovní kapitál, čistý pracovní majetek a čisté pohotové prostředky. Použití analýza fondů finančních prostředků, analýza cash flow. Poměrové ukazatele – jsou to podíly dvou stavových, popř. tokových ukazatelů. Použití analýza poměrových ukazatelů, tj. např. ukazatelů rentability, aktivity a nákladovosti, zadluženosti a finanční struktury, likvidity, kapitálového trhu, na bázi finančních fondů a cash flow. Podle toho, zda v čitateli a jmenovateli jsou ukazatele vyjádřené ve stejných nebo různých jednotkách se dělí na:

• Stejnorodé (podíly extenzitních ukazatelů ve stejných jednotkách), jimiž mohou být ukazatele:
• Procentní (vyjadřují v procentech poměrnou změnu extenzitního ukazatele mezi dvěma okamžiky t1 a t2 nebo hodnotu jednoho extenzitního ukazatele poměřovanou jiným) a
• Vztahové (poměry dvou stavových ukazatelů k témuž okamžiku, nebo tokových za stejné období, vzájemný vztah se hodnotí bezrozměrným číslem).
• Nestejnorodé (podíly dvou různých ukazatelů vyjádřené v různých jednotkách, nebo poměry stavového a tokového ukazatele). Jsou jimi např:
• Doba obratu (poměr stavového k tokovému ukazateli)
• Rychlostní ukazatele (jsou jejich převrácenými hodnotami)
• Ostatní, jejichž jmenovatelem nebo čitatelem je nefinanční ukazatel (sem patří kupříkladu ukazatel produktivity práce)

• Význam poměrových ukazatelů v třídění podle skupin ukazatelů: výnosnosti (rentability), likvidity, aktivity (resp. řízení aktiv), finanční struktury (v užším pojetí ukazatele zadluženosti) a ukazatelů kapitálového trhu

Klasifikace poměrových ukazatelů Poměrových ukazatelů je velké množství, a proto se třídí do určitých skupin – obvykle podle jednotlivých oblastí finanční analýzy. Většina klasifikací se shoduje s těmito skupinami: 1. Rentabilita (výnosnost): ukazatele tohoto typu poměřují zisk s jinými veličinami, aby se zhodnotila úspěšnost při dosahování podnikových cílů. 2. Aktivita: měří se efektivnost podnikatelské činnosti a využití zdrojů podle rychlosti obratu vybraných položek rozvahy. 3. Zadluženost: posuzuje se finanční struktura firmy z dlouhodobého hlediska. Ukazatele zde slouží jako indikátory výše rizika, jež firma podstupuje při dané struktuře vlastních a cizích zdrojů, ale i jako míra schopnosti firmy znásobit své zisky využitím cizího kapitálu. 4. Likvidita: odhaduje se schopnost podniku splácet krátkodobé závazky 5. Ukazatele kapitálového trhu: Zabývají se hodnocením činnosti z hlediska zájmů současných a budoucích akcionářů. Obvykle se s nimi pracuje u společností, které jsou kótovány na burze cenných papírů. [Kovanicová 1997] Ukazatele rentability (profitability ratios) Snad nejdůležitější způsob vůbec, jímž se hodnotí podnikatelská činnost, je poměření celkového zisku s výší podnikových zdrojů, jichž bylo užito k jeho dosažení. Takto konstruovaný ukazatel se obvykle označuje jako ukazatel míry zisku nebo též ukazatel rentability vloženého kapitálu (Return on Investment – ROI) a počítá se jako poměr zisku k vloženému kapitálu. Avšak vložený kapitál lze definovat různými způsoby; proto se setkáváme s jeho různými definicemi. Mezi základní ukazatele rentability se obvykle řadí: – rentabilita úhrnných vložených prostředků (ROA) – rentabilita vlastního kapitálu (ROE) – základní produkční síla – rentabilita tržeb (ROS) – ukazatel ROCE – ukazatel nákladovosti Postupy výpočtů jednotlivých ukazatelů rentability Rentabilita úhrnných vložených prostředků (Return on Assets – ROA) ROA = zisk / celková aktiva Ukazatel úhrnných vložených prostředků ROA bývá považován za klíčové měřítko rentability, protože poměřuje zisk s celkovými aktivy investovanými do podnikání bez ohledu na to, z jakých zdrojů jsou financovány. Je-li do čitatele dosazen čistý zisk zvýšený o zdaněné úroky, znamená to, že požadujeme na ukazateli, aby poměřil vložené prostředky nejen se ziskem, ale i s těmi efekty, které vyplývají ze zhodnocení cizího kapitálu (vždyť vložené prostředky musí „vydělat“ nejen na zisk, ale i na úroky, jež jsou odměnou věřitelům za jimi zapůjčený kapitál). Hodnocení rentability podle zisku děleného celkovými vloženými prostředky se považuje – ve srovnání s ukazatelem rentability vlastního kapitálu – za teoreticky správnější, protože z praktického hlediska nelze z celkového zisku přesně určit onu část, jež je výsledkem použití jen vlastního kapitálu. Zajímavou vlastností ukazatele ROA je jeho růst i při nezměněném objemu zisku, popř. zisku před úroky. Růst je dán tím, že v našem účetním systému se aktiva evidují v zůstatkové hodnotě – tedy vstupní ceně snížené o oprávky Rentabilita vlastního kapitálu (Return on Equity – ROE) ROE = zisk / vlastní kapitál Ukazatel rentability vlastního kapitálu ROE hodnotí výnosnost kapitálu, který do podniku vložili jeho akcionáři či vlastníci (společníci, majitelé, popř. členové družstva). V čitateli se obvykle uvádí čistý zisk po zdanění. Míra zisku vypočtená z vlastního jmění je ukazatelem, jímž akcionáři, majitelé a další investoři zjišťují, zda jejich kapitál přináší dostatečný výnos, tj. zda se využívá s intenzitou odpovídající velikosti jejich investičního rizika. Investor zcela pochopitelně požaduje, aby cena, kterou od podniku přijímá za vložený kapitál (dividenda z akcií, podíl na zisku z vloženého vkladu apod.) byla vyšší než cena, kterou by obdržel při jiné formě investování (např. nákupem obligací, uložením peněz u peněžního ústavu aj.). Tento požadavek je oprávněný, protože investor, který vložil svůj kapitál do vlastního jmění podniku, nese poměrně vysoké riziko (spojené se špatným hospodařením či dokonce bankrotem podniku, při němž může přijít o svůj kapitál). [Kovanicová 1997] Základní produkční síla zisk před úhradou úroků a daně (EBIT) / celková aktiva Tento ukazatel měří hrubou produkční sílu aktiv firmy před odpočtem daní a finančních nákladů. Je užitečný při porovnávání firem s rozdílnými daňovými podmínkami a s různým podílem dluhu ve finančních zdrojích. [Blaha – Jindřichovská 1995] Ukazatel ROCE (Return on Capital Employed) ROCE = zisk / vložený kapitál snížený o krátkodobé závazky Význam tohoto ukazatele je především pro vyjádření významu dlouhodobého financování. Obvykle se pracuje s průměrem veličin k počátku a ke konci období.
[Kovanicová 1997] Rentabilita tržeb (Return on Sales – ROS) ROS = zisk / tržby Ukazatel rentability tržeb tvoří základ efektivnosti celého podniku. Je-li v tomto ukazateli dosahováno trvale přiměřené úrovně, lze se domnívat, že i ostatní aspekty budou přiměřené. [Kislingerová – Neumaierová 1996] Ukazatel nákladovosti Ukazatel nákladovosti = 1 – ROS V tomto hrubém pojetí ukazatele nákladovosti jsou celkové náklady odhadnuty jako rozdíl tržeb a zisku. Tento ukazatel lze ovšem vypočítat i přímo z údajů výkazu zisků a ztrát jako podíl nákladů a tržeb; pak lze rozlišovat i několik dílčích nákladovostí podle druhů nákladů. Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity měří schopnost podniku využívat vložených prostředků: měří celkovou rychlost jejich obratu nebo rychlost obratu jejich jednotlivých složek a hodnotí tak vázanost kapitálu v určitých formách aktiv. Říkají, kolikrát se obrátí určitý druh majetku za stanovený časový interval, tj. dobu, po kterou je majetek v určité formě vázán. Hodnota těchto ukazatelů se tedy vyjadřuje v jednotkách času. Mezi nejvýznamnější ukazatele aktivity obvykle řadíme: – relativní vázanost stálých aktiv – doba obratu zásob – doba obratu pohledávek – doba obratu dluhů Postupy výpočtů jednotlivých ukazatelů aktivity Relativní vázanost stálých aktiv (Asset turnover) stálá aktiva / roční tržby Tento ukazatel podává informaci o relativní výkonnosti, s níž firma využívá fixních aktiv s cílem dosáhnout tržeb. Je měřítkem celkové produkční efektivnosti. Čím je ukazatel nižší, tím lépe: znamená to, že firma expanduje, aniž musí zvyšovat finanční zdroje. Avšak jestliže se v čitateli uvádí zůstatková hodnota stálých aktiv, ukazatel se s počtem lez zlepšuje zcela automaticky, bez zásluhy podniku. Ukazatel je navíc ovlivněn celkovou odpisovou politikou firmy. Doba obratu zásob (Stock-holding period) průměrná zásoba / denní spotřeba Tímto ukazatelem odhadujeme počet dnů, po něž jsou zásoby vázány v podnikání. Jinými slovy – ukazatel určuje průměrný časový interval, který zásoby „stráví“ v podniku do doby prodeje (jde-li o výrobky nebo zboží) nebo jejich spotřeby (jde-li o suroviny, materiál či o dokončení rozpracované výroby). Doba obratu pohledávek (Debtors collection period) obchodní pohledávky / denní tržby na obchodní úvěr Cílem tohoto ukazatele je stanovit průměrný počet dní, po něž naši odběratelé zůstávají dlužní, tj. dobu, která v průměru uplyne mezi prodejem na obchodní úvěr a přijetím peněz. Doba obratu dluhů (Creditors payment period) obchodní dluhy / denní nákupy na obchodní úvěr Tento ukazatel stanovuje ve dnech dobu, která v průměru uplyne mezi nákupem majetku či služeb a jejich náhradou. Finanční manažer bude tento ukazatel ostře sledovat, protože nákup na obchodní úvěr představuje peněžní prostředky, které podnik po určitou dobu zadržuje a využívá k uspokojování vlastních potřeb. [Kovanicová 1997] Ukazatele zadluženosti (debt ratios) Ukazatel zadluženosti je v podstatě vztahem mezi cizími zdroji na jedné straně a vlastními zdroji na straně druhé. Čím je firma zadluženější, tím je tzv. finanční páka (a tudíž i ukazatel) vyšší. Ale příliš velká hodnota ukazatele může snadno přivést podnik do finančních problémů. Určitá výše zadlužení je však pro firmu užitečná. Naproti tomu příliš velká páka zvyšuje finanční riziko akcionářů, společníků či vkladatelů, protože podnik je příliš zatížen splácením úroků, případně i dluhů, a snadno se dostane do nepříznivé finanční situace, z níž vede cesta přes další půjčky. Kruh se stahuje, protože získání nové půjčky v podmínkách finanční nestability je obtížné. Zadluženost sama o sobě ale není pouze negativní charakteristikou podniku. Ve zdravém, finančně stabilním podniku může její růst přispívat k celkové rentabilitě a tím i k tržní hodnotě podniku. Neexistuje ani přímá souvislost mezi zadlužeností a insolventností: vyšší zadluženost nemusí vždy přivádět podnik do finančních potíží. A také naopak: do platebních potíží se mohou dostávat i podniky s poměrně nízkým stupněm zadluženosti, nemají-li dostatek likvidních prostředků. [Kovanicová 1997] Obvykle užívanými ukazateli jsou: – celkové závazky k celkovým aktivům, tzv. věřitelské riziko – vlastní jmění k celkovým aktivům – celkové závazky k vlastnímu jmění – úrokové krytí, resp. zisková úhrada úroku Postupy výpočtů jednotlivých ukazatelů zadluženosti Věřitelské riziko (Debt ratio) dlouhodobé dluhy / vlastní jmění S růstem ukazatele věřitelského rizika roste riziko, že věřitelé o investovaný kapitál přijdou , protože podnik se nadměrným zadlužením dostane do finanční tísně. Zadluženost (2) (Equity ratio) dlouhodobé dluhy / vložený kapitál Někdy je vhodné do čitatele zahrnout celkové dluhy a do jmenovatele nikoli celkový kapitál, ale pouze součet vlastního kapitálu a dlouhodobých dluhů. Zadluženost (3) (Debt Equity ratio) celkové dluhy / celková aktiva Úrokové krytí zisk před úroky a zdaněním (EBIT) / celkový úrok Tento ukazatel vypovídá o tom, do jaké míry jsou úroky kryty celkově vyprodukovaným ziskem. Jinými slovy, ukazatel informuje o tom, kolikrát převyšuje zisk placené úroky. Ukazatele platební schopnosti (liquidity ratios) Schopnost podniku hradit své závazky, vyjadřovaná pojmy likvidita, solventnost či platební schopnost, je jednou ze základních podmínek jeho existence. Proto nás nepřekvapí, že posouzení jejího průběhu v minulosti patří (spolu s odhadem budoucího vývoje) mezi klíčové charakteristiky finanční analýzy. – běžná likvidita – pohotová likvidita – okamžitá likvidita Postupy výpočtů jednotlivých ukazatelů likvidity Běžná likvidita (Current ratio) oběžná aktiva / krátkodobé dluhy Na první pohled by se mohlo zdát, že čím vyšší hodnota ukazatele, tím jistější likvidita. Jenže ne všechna běžná aktiva jsou stejně likvidní a některá jsou dokonce na peníze nepřeměnitelná (nikdo je od podniku z různých důvodů neodkoupí, např. pro jejich zastaralost, pro jejich nepoužitelnost v jiném podniku apod.). U některých zásob může trvat poměrně dlouho, než se přemění v peníze, protože musí být nejdříve spotřebovány při výrobě výrobků, poté prodány (obvykle na obchodní úvěr) a pak se čeká často několik týdnů i měsíců na úhradu od odběratele. Pohotová likvidita (Quick asset ratio) oběžná aktiva – zásoby / krátkodobé dluhy Tento ukazatel z oběžných aktiv vylučuje zásoby a ponechává v čitateli jen peněžní prostředky (v hotovosti a na běžných účtech), krátkodobé cenné papíry a krátkodobé pohledávky (ty raději očištěné od těžko vymahatelných a pochybných, protože by neoprávněně zlepšovaly hodnotu ukazatele). Pohotová likvidita (někdy nazývaná celkovou likviditou) se rovněž označuje jako rychlý test nebo test kyselinou. Okamžitá likvidita (Cash-position ratio) peněžní prostředky / okamžitě splatné dluhy Tento ukazatel měří schopnost podniku hradit právě splatné závazky naprosto nekompromisně: do čitatele se dosazují peníze (v hotovosti a na běžných účtech) a obvykle i jejich ekvivalenty, tj. volně obchodovatelné (krátkodobé) cenné papíry a šeky.