22. CÍLE A OBSAH FINANČNÍHO PLÁNOVÁNÍ

(poslání a rysy finančního plánování, úloha a obsah dlouhodobého plánu, metody zpracování plánu prodeje/tržeb, cíle a podklady zpracování plánu investic a dl. Zdrojů, plánu a peněžních toků, východiska a zaměření krátkodobého plánování) Plánování lze obecně charakterizovat jako proces formulace cílů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout. Nezbytnou součástí tohoto rozhodovacího procesu je analýza vnitřních a vnějších podmínek podnikového vývoje, prognózy těchto podmínek a vyhodnocování nejistot, resp. Rizik budoucích aktivit. Finanční plán zobrazuje pro daná plánovací období finanční efekty podnikových aktivit. Není však jen pasivním promítnutím podnikového dění do finančních ketegorií, ale představuje také nástroj k zajišťování finanční rovnováhy. Součastí tvorby fin. Plánu je tak vedele prognózy peněžních toků rovněž rozhodovací proces týkající se efektivního umístění přebytků likvidity, či způsob, jak její deficit pokrýt. Proto je fin. Plánování komplexní proces. Finanční plánování je specifický zaměřená, kvalifikovaná činnost, jejímž výsledkem je řešení, které zabezpečuje žádoucí výnosovou situaci a finanční stabilitu podniku ve zvoleném časovém horizontu. Pro potřeby bankovních analýz je nejdůležitější skutečnost, že fin. plánování odhaduje rizika budoucnosti. Finanční plánování zahrnuje: – stanovení fin. cílů podniku – analýzu rozdílů mezi skutečným a cílovým (žádoucím) stavem – soubor opatření, potřebných k dosažení cílů Finanční analýza představuje podklad fin. plánování. Rozhodujícím členěním plánovací činnosti je časový horizont. Podle toho rozeznáváme krátkodobé a dlouhodobé fin. plánování. Obě krajní skupiny fin. plánování se vyznačují odlišnostmi, jakými je nejen výběr příslušných metod, ale i charakter plánovaných potřeb a druhy fin. krytí.

Krátkodobé fin. plánování

Zahrnuje obvykle plánování s časovým horizontem několika měsíců až jednoho roku. Souvisí s běžnou hospodářskou činností podniku. Zaměřuje se především na plánování toku pěněžních příjmů a výdajů (cash flow) a dále na obstarávání krátkodobých finančních zdrojů s cílem zajištění likvidity podniku.

Dlouhodobé finanční plánování

Obvykle se uplatňuje v časovém horizontu 2 až 5 let. Existují však některé oblasti, jako je plánování větších investic, kde se plánuje s výhledem 5 a více let. Investiční rozhodnutí mají dlouhodobý charakter a musí být učiněna s velkým předstihem Úkolem je plánování potřeby fin. zdrojů s několikaletým výhledem, aby mohly být využity pro zvětšení hmotného investičního majetku, zásob atd. Za předpokladu existence více rozvojových projektů se souhrnný dlouhodobý fin. plán sestavuje sečtením důsledků jednotlivých uvažovaných projektů, které hodlá podnik realizovat ve zvoleném časovém horizontu.

Obsah finančního plánu

– odbyt a tržby – výsledky hospodaření – požadavky na majetek – potřeba finančních zdrojů – ekonomické předpoklady

Odbyt a tržby

Základním východiskem je průzkum trhu. Vzhledem k tomu, že odhad budoucího vývoje odbytu a tržeb je nejistý, používá se často intervalových odhadů, které vyjadřují horní (optimistickou) a dolní (pesimistickou) variantu očekávaných příjmů z prodeje. Úroveň cen a cenové relace zboží na trhu výrazně ovlivňují tvorbu a užití finančních zdrojů podniku. Trh působí jako zdroj informací. Podnik na základě marketingové a cenové prognózy stanovuje svoji prodejní strategii.

Výsledky hospodaření

Do budoucích výsledků hospodaření se promítají všechny plánované činnosti podniku, jako je zejména pořízení výrobních činitelů, technologie, výroba a její organizování, prodej výrobků a služeb. Výsledky předpokládaného hosp. podniku se promítají do: – plánového výkazu zisku a s¨ztrát (výsledovka): obsahuje údaje, které jsou shrnutím podkladů vyplývajících z průzkumu trhu a věcných i ekonomických předpokladů i zabezpečení budoucí výroby. Základní funkcí hypotetické výsledovky je shromáždit údaje o plánovaných výnosech a nákladech, jejich porovnáním dojdeme k hospodářskému výsledku (zisku). Informuje o schopnosti vytvářet zisk. – výkazu peněžních příjmů a výdajů (cash flow): je shrnutí plánovaných představ o budoucim pohybu peněžních prostředků. Sleduju likviditu podniku. Základní princip při těchto odhadech spočívá ve využití kauzálních (příčinných) vazeb mezi podnikovými procesy. – rozvahy: zahrnuje očekávaný stav aktiv a pasiv (k danému datu) a jejich strukturu. Základní funkcí je poskytnout představu o budoucí fin. situaci podniku.

Požadavky na majetek

Součástí plánu jsou uvažované kapitálové výdaje, a to především investice na pořízení hmotného investičního majetku: – technické zhodnocení (rekonstrukce, modernizace) – rozvoj podniku – inovace výrobků (výzkum a vývoj – ekologické požadavky

Potřeba finančních zdrojů

Tuto potřebu řešíme jako podmínku dosažení stanovených plánovaných cílů podniku a zachování dlouhodobé finanční stability. Rozhodujeme tyto otázky: – kolik máme vlastního kapitálu – jaká je potřeba kapitálu na realizaci podnikových cílů, jaký výnos lze očekávat – kolik kapitálu musí být udržováno v pohotovosti pro vyrovnání nenadálého zvýšení potřeby volných platebních prostředků, v jaké formě budou rezervy udržovány a co to bude stát – kolik cizího kapitálu můžeme získat, v jaké formě a za jakých podmínek