16. Zdroje finanční analýzy

• Finanční zdroje informací
• Kvantifikovatelné nefinanční informace
• Nekvantifikovatelné informace
• Funkce a obsah účetních výkazů v širším pojetí: externích účetních výkazů (finančních výkazů), interních (vnitropodnikových účetních výkazů, výkazů pro daňové účely)

• Finanční zdroje informací

Základním zdrojem informací pro finanční analýzu podniku jsou účetní výkazy a výroční zpráva. Z hlediska významnosti jsou za nejdůležitější považovány účetní výkazy – výsledovka, rozvaha a příloha k účetní závěrce (včetně výkazu cash flow). Jako druhý nejdůležitější zdroj (po účetní závěrce) je hodnocena výroční zpráva. Je zřejmé, že její význam je vyšší v těch případech, kdy nemáme možnost získat informace přímo od podniku (např. při rozhodování investičních fondů o finančních investicích). Výroční zpráva je poměrně významným dokumentem, svým způsobem nenahraditelným informačním zdrojem. Cení se její snadná dostupnost, komplexnost a do určité míry stanardní obsah. Její význam samozřejmě závisí také na tom, jaký je její skutečný obsah, jak byly dodrženy obecné požadavky a nakolik jsou koncipovány se zřetelm k potřebám externích uživatelů. Ad účetní výkazy . Přestože účetní výkazy představují základní informační podklad poměrové analýzy, mají z hlediska finanční analýzy některé slabé stránky, které jsou dány jejich konstrukcí a užívanými účetními praktikami. Připomeňme si některé z nich:

• Rozvaha nereflektuje přesně současnou hodnotu podniku. Účetní standardy často používají jako základ pro ohodnocení aktiv a pasiv historickou hodnotou – někdejší pořizovací cenu, která – přestože je pravidelně upravována odpisy – nevyjadřuje zcela přesně současnou hodnotu aktiv a pasiv. Odpisy a metody odpisování jsou jen modelem a pouhým odhadem skutečného stárnutí aktiva
• Všeobecně používanou praxí při ohodnocování dlouhodobých (stálých) aktiv je postupné snižování jejich hodnoty, tj. odpisování. Skutečná životnost aktiva je však jen zřídkakdy vázána na jeho odepsanost. Na druhé straně zhodnocování aktiv není bráno v úvahu téměř nikdy. Tento prvek bývá důležitý zejména u těch firem, jež mají hodně majetku ve zhodnocujících se aktivech (např. stavební pozemky, orná půda, lesy, doly apod.), která se neodepisují.
• V účetních výkazech nejsou zahrnuty mnohé položky, které mají tzv. vnitřní finanční hodnotu, kupříkladu lidské zdroje firmy, zkušenosti a kvalifikace zaměstnanců, anebo podpora společností ze strany významného hospodářského nebo politického subjektu. Důvodem jsou objektivní potíže s jejich oceněním
• Pro účely finanční analýzy daného podniku je mnohdy potřeba přehodnotit rozvahu a výkaz zisků a ztrát (nejlépe s využitím poznatků ze zprávy auditora). Rozvaha vychází pouze ze sumarizovaných hodnot, ale pro základní finanční analýzu může být vhodnější jiné, jednodušší uspořádání rozvahy, než jaké se běžně používá v účetnictví.

• Kvantifikovatelné nefinanční informace

Nefinanční informace, které jsou evidovány mimo systém účetnictví a mohou být vyjádřeny v nepeněžních (naturálních) jednotkách, zahrnují např. počty zaměstnanců, objeové množství výrobků a zásob, informace o produktiviě práce, spotřebě energie a další. Mohou mít i formu pouye verbální: postavení na trhu, konkurence, kvalita managementu, opatření vlády atd.

• Nekvantifikovatelné informace

• Funkce a obsah účetních výkazů v širším pojetí: externích účetních výkazů (finančních výkazů), interních (vnitropodnikových účetních výkazů, výkazů pro daňové účely)

Finanční účetnictví poskytuje ucelený soubor hodnotových informací o aktivech a pasivech, vlastním jmění, nákladech, výnosech a hospodářském výsledku podniku. Zjišťuje především informace vyjadřující vztahy podniku jako celku k vnějšímu světu. Vyústěním finančního účetnictví je sestavení základních účetních výkazů, rozvahy a výsledovky a údajů doplňujících, které jsu uvedeny v příloze k účetní závěrce. Informace finančního účetnictví jsou určeny jak pro management firmy, tak pro externí uživatele, mezi něž patří i banka. Finanční účetnictví má za úkol uspokojovat informační potřeby širokého okruhu uživatelů, a proto je také relativně přísně regulovanou soustavou. Externí uživatel účetních výkazů (v našem případě bankovní analytik) má za úkol vytvořit na základě dostupných účetních informací kvantifikovaný (matematický) model chování a fungování podniku (společnosti). K tomu musí znát limity účetních informací dané skutečností, že tyto informace mají do značné míry univerzální využití (slouží pro daňové, řídící, statistické aj. účely), nutností omezeného rozsahu informací a požadavkem mezinárodní srovnatelnosti. Účetní výkazy nám dávají základní obraz o hospodaření a finanční situaci podniku. Z přílohy k účetní závěrce získáme informace, které jsou vymezeny opatřením Ministerstva financí ČR. Ve výroční zprávě bývají dále podrobněji objasňovány příčiny vývoje ve sledovaném obdobíInformace finančního účetnictví jsou určeny jak pro management firmy, tak pro externí uživatele, mezi něž patří i banka. Nejdůležitějším výstupem finančního účetnictví pro externí uživatele je účetní závěrka, která poskytuje informace o výsledcích a finanční situaci firmy. Zahrnuje:

• Rozvaha (bilance) – účetní výkaz, který vyjadřuje stav majetku, závazků a vlastního jmění k určitému datu
• Výkaz zisků a ztrát – účetní výkaz, který podává přehled o nákladech a výnosech na provozní, finanční a mimořádnou činnost za sledované období. Výkaz zisků a ztrát obsahuje skutečnosti, které:
• Umožňují sledovat tvorbu hospodářského výsledku
• Podávají přehled o nákladech a výnosech na jednotlivé činnosti a
• Slouží pro posouzení schopnosti podniku zhodnocovat vložený kapitál
• Příloha k účetní závěrce (zahrnuje výkaz cash flow) – účelem je doplnit, rozpracovat a objasnit informace z rozvahy a z výkazu zisků a ztrát a informovat uživatele o obecných účetních a oceňovacích metodách použitých v účetnictví podniku. Výkaz cash flow je účetní výkaz, který podává přehled o příjmech a výdajích peněžních prostředků za provozní, investiční a finanční činnost za sledované období. V bankovních analýzách je výkaz cash flow využíván ro zjištění potřeby financování, nebo naopak jako zdroj splácení. Při sestavování oficiálního výkazu cash flow byla doposud používána nepřímá metoda, která byla zpřesněna zejména vymezením peněžních prostředků a ekvivalentů a oddělením pohledávek a závazků z provozní, investiční a finanční činosti. Přehled o peněžních tocích je dále možné využít při:
• Krátkodobém i dlouhodobém plánování finančních hospodaření
• Hodnocení investičních záměrů (projektů) a plánování investičních akcí
• Hodnocení platební schopnosti účetní jednotky a řízení likvidity
• Finanční analýze a hodnocení hospodaření účetní jednotky
• Zjišťování tržní ceny účetní jednotky

Informace, které se týkají finančního stavu podniku, jsou předmětem zájmu mnoha subjektů přicházejících tak či onak do kontaktu s daným podnikem. Jsou to především: – investoři – manažeři – obchodní partneři (zákazníci a dodavatelé) – zaměstnanci – banky a jiní věřitelé – stát a jeho orgány Investoři Primárními uživateli finančně-účetních informací obsažených ve finančních výkazech podniku jsou akcionáři, kteří poskytují kapitál podniku. Akcionáři a ostatní investoři (např. společníci firmy) mají prioritní zájem o finančně – účetní informace, ať se jedná o kapitálově silné institucionální investory (investiční fondy), či fyzické osoby s relativně omezenými kapitálovými možnostmi. Investoři využívají finanční informace o podniku ze dvou hledisek – investičního a kontrolního. Investiční hledisko představuje využití informací pro rozhodování o budoucích investicích, tzn. pro výběr portfolia cenných papírů, které odpovídá požadavkům investora na riziko, kapitálové zhodnocení, dividendovou výnosnost, likviditu atp. Hlavní zájem akcionářů se soustřeďuje na míru rizika a míru výnosnosti jimi vloženého kapitálu. Kontrolní hledisko uplatňují akcionáři vůči manažerům podniku, jehož akcie vlastní. Zajímají se o stabilitu a likviditu podniku, o disponibilní zisk, na němž ve většině případů závisí výše jejich dividend a o to, zda podnikatelské záměry manažerů zajišťují trvání a rozvoj podniku. Manažeři mají značnou volnost jednání při dispozici s majetkem podniku. Tato skutečnost vytváří potenciální rozpor mezi zájmy akcionářů a manažerů. Proto akcionáři požadují průběžné zprávy o tom, jak manažeři nakládají se zdroji, které řídí; buď formou výročních, nebo i častějších zpráv o finančním stavu podniku (periodical financial statements). Manažeři Manažeři využívají informace poskytované finančním účetnictvím především pro dlouhodobé i operativní finanční řízení podniku. Tyto informace umožňují vytvoření zpětné vazby mezi řídícím rozhodnutím a jeho praktickým důsledkem. Znalost finanční situace podniku jim umožňuje rozhodovat se správně při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové struktury včetně výběru vhodných způsobů jejího financování, při alokaci volných peněžních prostředků, při rozdělování disponibilního zisku apod. Finanční analýza, která odhaluje silné a slabé stránky finančního hospodaření podniku, umožňuje manažerům přijmout pro příští období správný podnikatelský záměr, který se rozpracovává ve finančním plánu. Manažeři mají často zájem i o informace týkající se finanční pozice jiných podniků (konkurence, dodavatelé, odběratelé). Obchodní partneři Obchodní dodavatelé se zaměřují především na to, zda podnik bude schopen hradit splatné závazky, jde jim především o krátkodobou prosperitu, jeho solventnost a likviditu. U dlouhodobých dodavatelů se soustřeďuje zájem také na dlouhodobou stabilitu s cílem zajistit svůj odbyt u stabilního zákazníka. Zákazníci (odběratelé) mají zájem na finanční situaci dodavatele zejména při dlouhodobém obchodním vztahu, aby v případě finančních potíží, případně bankrotu dodavatele, neměly potíže s vlastním zajištěním výroby (jsou na něm svým způsobem závislí). Potřebují mít také jistotu, že dodavatelský podnik bude schopen dostát svým závazkům. Zaměstnanci Zaměstnanci podniku mají přirozený zájem na prosperitě, hospodářské a finanční stabilitě svého podniku. Často bývají podobně jako řídící pracovníci motivováni hospodářskými výsledky. Zajímají se o jistoty zaměstnání, o perspektivy mzdové a sociální. Banky a jiní věřitelé Věřitelé žádají co nejvíce informací o finančním stavu potenciálního dlužníka, aby se mohli správně rozhodnout, zda poskytnout úvěr, v jaké výši a za jakých podmínek. Banky při poskytování úvěrů svým klientům často zahrnují do úvěrových smluv klauzule (bond covenants), kterými je vázána stabilita úvěrových podmínek na hodnoty vybraných finančních ukazatelů. Banka si například může vymínit, že změní úvěrové podmínky (zvýší úrokovou sazbu), jestliže podnik překročí jistou hranici zadluženosti (ukazatel poměru dluhů k vlastnímu jmění). Držitelé dluhopisů se zajímají zejména o likviditu podniku a o jeho finanční stabilitu, o to, zda jim bude jejich cenný papír splacen včas a v dohodnuté výši. Stát a jeho orgány Stát a jeho orgány se zajímají o finančně-účetní data z mnoha důvodů; např. pro statistiku, pro kontrolu plnění daňových povinností, kontrolu podniků se státní majetkovou účastí, rozdělování finanční výpomoci (přímá dotace, vládou zaručené úvěry atd.) podnikům, získání přehledu o finančním stavu podniků se státní zakázkou. Vyžadují informace pro formulování hospodářské politiky státu (finanční, daňové apod.) Ostatní uživatelé Uvedený výčet zájmových skupin není vyčerpávající. Bylo by možné uvést ještě další zájemce o finanční analýzu, jako např. analytici, daňoví poradci, burzovní makléři, odborové svazy, university, novináři a nakonec i nejširší veřejnost se zajímá o činnost podnikové sféry z různých důvodů. V některých případech dochází k objektivní kolizi zájmů různých skupin. Z těchto důvodů se vyžaduje kontrola základních finančních dat o podniku, předkládaných externím subjektům, tj. dat uvedených v účetních výkazech, nezávislým auditorem, který potvrzuje dodržování deklarovaných účetních metod použitých při sestavování těchto výkazů. Externí uživatelé mohou používat celou řadu informačních zdrojů – výroční zprávy akciových společností, které jsou považovány za nejdůležitější zdroj informací pro potencionální investory, informace specializovaných firem (v USA např. Standard & Poor) hodnotících úvěruschopnost, riziko akcií společností aj. Podniku není stanovena povinnost poskytovat informace, ale konkurence při získávání akciového kapitálu na kapitálovém trhu i úvěrů způsobuje, že podnik odmítající vydat informace o své finanční situaci sám sebe vyřazuje ze hry, nebo do ní vstupuje za podstatně nevýhodnějších podmínek (dražší úvěry apod.). Podnik, který zatajuje nebo zkresluje finanční údaje se vystavuje riziku ztráty dobré pověsti a tím i konkurenceschopnosti v usilování o potenciální investory a zákazníky. Proto by životním zájmem manažerů měla být snaha udržet svůj vlastní kredit poskytováním správných a včasných informací externím subjektům. [Grünwald – Holečková 1999]