14. Zemědělské úvěrové systémy

• Specifické znaky zemědělských (agrárních) úvěrů
• Zemědělský úvěr jako nástroj realizace ekonomických a sociálně-ekonomických cílů státu
• Systémy zemědělského úvěrování ve světě
• Charakteristiky systému uplatňovaného v ČR
• Poskytování podpory podnikatelským subjektům prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s.

• Specifické znaky zemědělských (agrárních) úvěrů

Zemědělskými (agrárními) úvěry rozumíme úvěry poskytované do odvětví zemědělství a služeb pro zemědělství. Většina těchto úvěrů je poskytována finančními institucemi (bankami, pojišťovnami, družstevními bankami apod.), patří však mezi ně i úvěry dodavatelské, především od dodavatelů techniky a dalších vstupů, úvěry odběratelské od odběratelů zemědělské produkce a v zahraničí poměrně časté úvěry poskytované jinými fyzickými osobami. Obchody se zemědělskými úvěry jsou charakteristické dvěma znaky, kterými jsou:

• Možnost využít základní produkční faktor – půdu – pro zajištění úvěru
• Obecně nižší výnosnost kapitálu v zemědělství v porovnání s ostatními odvětvími národního hospodářství, což zvyšuje riziko a omezuje konkurenceschopnost zemědělství na finančním trhu a vyvolává potřeby určitých vnějších zásahů.

• Zemědělský úvěr jako nástroj realizace ekonomických a sociálně-ekonomických cílů státu

Důsledkem kompromisu mezi zemědělskou (agrární) a finanční politikou pak jsou různé kombinace podpor či úlev, v nichž má velkou úlohu stát. Z hlediska komerčních peněžních ústavů se vyšší rizikovost agrárního sektoru kompenzuje rozšířováním spektra úvěrových obchodů v dalších, stabilnějších a kapitálově výnosnějších odvětvích. Z těchto důvodů se i v zahraničí mění charakter a struktura úvěrového portfolia bank původně orientovaných převážně na zemědělství. Určitou modifikací je i rozvoj „svépomoci“ agrárních úvěrů na družstevní bázi.

• Systémy zemědělského úvěrování ve světě

EU Rozdílnost systémů agrárních úvěrů v členských zemích EU je dána historickým vývojem, polohou států a agroekologickými podmínkami, stupněm rozvoje agrárního sektoru a jiných odvětví národního hospodářství. Společným rysem je však i v liberálnějších systémech respektování specifik zemědělství a určitá, i když diferencovaná míra podpory státu, stejně tak jako existence specializovaných institucí nebo specializovaných oddělení bank. Agrární úvěry jsou dále ovlivněny úrovní konkurence a podmínkami na trhu těchto úvěrů. V zásadě existují dva typy trhů:

• V podmínkách liberalizace úvěrového trhu se projevuje u půjčovatelů tendence k širší diverzifikaci úvěrového portfolia, což snižuje riziko při půjčování rizikovějším klientům, za něž jsou zemědělci všeobecně považováni (např. Velká Británie, Irsko a v podstatě i země Beneluxu). Avšak i v těchto zemích existují specializované instituce, které řeší specifické problémy zemědělství týkající se např. vazby na základní produkční faktor – půdu. Mezi tyto instituce patří různé záruční a restrukturalizační fondy
• V podmínkách značného vlivu státu, který je zpravidla spojen se specifickými systémy financování, nízkou úrovní konkurence v oblasti agrárních trhů apod., vznikají a jsou podporovány určité specializované banky (např. Řecko, Itálie)

V oblasti agrárních úvěrů mají také podstavný vliv družstevní úvěrové instituce. Jejich výhodou bývá dokonalá znalost domácího regionu a věcných problémů zemědělství. Působí obvykle z pozice univerzální lokální banky a pro svou klientelu mohu případně vykonávat i služby v zahraničí. Obecně se však u tohoto typu institucí projevuje spíše tendence ke sdružování a k evropské spolupráci než ke konkurenci. Postupující liberalizace bankovní legislativy v Evropské unii vede k rozšiřování konkurence a nabídky bankovních produktů, což platí i pro oblast agrárních úvěrů. I nadále však bude platit, že jejich velká část se bude vztahovat ke státním opatřením nebo jimi bude řízena. Francie – až do 80. let tvořily státem subvencované agrární úvěry téměr ¾ všech úvěrů francouzského zemědělství. Monopolní postavení v této oblasti měla až do roku 1990 banka Crédit Agricole. Od roku 1990 zde působí na základě provedeného konkurzního řízení další banky: Societé Générale, Crédit Mutuel, Banques Popularies, Banque Nationale de Paris. Avšak banka Crédit Agricole si udržuje své výsadní postavení. Itálie – agrární úvěry se poskytují prostřednictvím speciálních bank, které musejí být k této činnosti výslovně zmocněny státem. Většinou jde o právně samostatná oddělení regulérních bank nebo o samostatné veřejnoprávní instituce. Jejich sféra působnosti je zpravidla regionální. Zmocnění k agrárním úvěrům má řada institucí, avšak hlavní podíl má 14 specializovaných institucí zaměřených na agrární úvěry. Kromě toho byl v Itálii zřízen Garanční fond bank, který poskytuje garance k úvěrům se zvýhodněnou úrokovou sazbou. Belgie – státem organizovaný speciální agrární úvěrový systém v Belgii, obdobně jako v Německu, neexistuje. Obchodní činnost úvěrových institucí působících v oblasti agrárních úvěrů se neřídí zvláštními předpisy a tyto instituce podléhají všeobecnému státnímu bankovnímu dozoru. V tom spočívá základní systémový rozdíl oproti francii či Itálii. Přestože agrární úvěry může poskytnout každá instituce, trh se soustředil do tří skupin bank, které poskytují kolem 90 % agrárních úvěrů. Jsou to:

• Soukromé družstvení ústavy soustředěné pod CERA s centrálou v Leuven a s přiduženými lokálními úvěrovými duržstvy, která mají svá obchodní místa
• Původně veřejnoprávní skupina bank Zemědělský úvěr / Národní agrární úvěrový institut (NILK/INCA) s přidruženými regionálními pokladnami LANDBOKAS ve vlámské části a SCOPECA a ECUPA ve valonské části země, které jsu organizovány formou družstevních společností
• Původně veřejnoprávní Všeobecná spořitelna a důchodová pokladna (ASLK/CGER) jako holding ve stoprocentním vlastnictví belgického státu

Nizozemsko – nejvýznamnější postavení v nizozemských agrárních úvěrových obchodech zaujímá skupina bank Rabobank, Nederland, poskytující téměř 90 % úvěrů pro agrobyznys; v samotném zemědělství dosahují úvěry Rabobanky asi ¾ celkových úvěrů. Toto postavení se vytvořilo na základě vývoje banky, nikoliv na základě nějakých předpisů. Rabobank Nederland je tzv. akciové družstvo. Je centrální institucí a vykonává z pověření Nizozemské banky kontrolní funkci nad přidruženými členskými bankami, které vlastní akcie Rabobanky. Nákup akcií je jednou z podmínek členství. Síť tvoří téměř 900 lokálních Rabobank (úvěrových družstev) se závody a pobočkami. Podmínkou poskytnutí úvěru je členství v lokální Rabobance. Ke skupině Rabobanky patří dále její dceřiné společnosti. Bankovní obchody jsou velmi pestré, skupina bank Rabobank je např. největší hypoteční bankou a spořitelnou v Nizozemsku. Portugalsko – nejdůležitější úvěrovou institucí je Všeobecná spořitelna (CGD), která patří mezi největší evropské spořitelny. Byla založena roku 1876 a je institucí veřejného sektoru, státní spořitelnou na národní úrovni. Z jejich zisků se část používá na sociální, charitativní nebo kulturní účely. Postavení Všeobecné spořitelny je silné i na agrárním trhu, z hlediska struktury portfolia této instituce je však zastoupení agrárních úvěrů nízké. Na trhu agrárních úvěrů se dále uplatňuje skupina obchodních bank, mezi nimi např. Banco Espirito Santo e Comercial de Lisboa, jejíž akcie vlastní asi z 20 % francouzská banka Crédit Agricole. Ostatní instituce jsou velmi různorodé, patří sem např. Portugalská hypoteční banka, další spořitelny, investiční banky a zejména agrární úvěrová družstva. The USA © – koncem 80. let byla asi 1/3 bank považována za zemědělské banky a půjčky zemědělcům představovaly více než 1/3 úvěrových portfolií těchto bank, v porovnání s asi 3 – 4 % v celém bankovním systému. Významné místo mezi těmito institucemi zaujímají specializované instituce, např. Farm Credit System, Farmers Home Administration a Federal Land Banks. Banky poskytují zemědělcům:

• Krátkodobé půjčky na financování běžných aktiv, zejména na sezonní výdaje (osiva, hnojiva, pohonné hmoty a mazadla, krmiva
• Střednědobé půjčky na několik let – např. nákup základního stáda, mechanizace, rekonstrukce a modernizace
• Dlouhodobé půjčky na nemovitosti, tj. budovy, stavby a zemědělskou půdu

Jako záruky se u krátkodobých půjček využívají plodiny v růstu, které mají být sklízeny, mechanizace, dobytek. V případě středně- a dlouhodobých půjček jde zejména o nemovitosti. Dlouhodobé úvěry na nemovitosti nejsou pro banky příliš přitažlivé, specializují se na ně zejména Federal Land Banks, které jsou oprávněny poskytovat půjčky až na 40 let, především na principu hypotečního financování. Riziko zemědělských úvěrů se považuje za narůstající s tím, jak rostou provozní náklady, míra zadluženosti, zatímco ceny zemědělských výrobků zůstávají relativně nízké, respektive velmi proměnlivé. Obzvláště vysoké jsou úvěrové požadavky farmářů v obdobích slabší úrody nebo nízkých cen zemědělských výrobků. V takových případech mohou využívat programů Farmers Home Administration, což je instituce, která poskytuje buď přímo půjčky, nebo (a to stále ve větším rozsahu) garantuje ostatním bankám úvěry poskytnuté na provoz i na investice do rozvoje farem. Garance dosahuje až 90 % výše úvěru. Programy jsou orientovány rovněž na zlepšení infrastruktury a na ekologická opatření. Obdobně lze využít i záruky za úvěry poskytované Small Business Administration. Japonsko – financování odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu je zajištěno prostřednictvím družstevních finančních institucí pro tato odvětví, které jsou založeny na principu vzájemné podpory se státní účastí. Družstevní finanční instituce pro zemědělství, lesnictví a rybolov tvoří tříúrovňovou finanční pyramidu. Na jejím vrcholu stojí banka Narinchunkin (Ústřední družstevní banka pro zemědělství a rybolov). Střední stupeň tvoří úvěrové federace družstev v krajích (prefekturách) a základní úroveň jednotlivá družstva vytvářená ve městech či vesnicích. Bank Narinchunkin je vlastněna organizacemi z odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu. Banka provádí běžné komerční operace, navíc funguje jako zprostedkovatel několika typů operací se souhlasem vlády, např. u nákupů potravinářských komodit nebo zprostředkování úvěrů z fondů finanční korporace pro zemědělství, lesnictví a rybolov.

• Charakteristiky systému uplatňovaného v ČR

Lze popsat následujícími charakteristikami:

• Přesun rozhodování o posouzení žádosti a poskytnutí úvěru na komerční banky je pozitivní zejména z hlediska racionality alokace kapitálu
• Uplatnění institutu záruky (fondem i klientem) vede ke snížení rizika banky

Problémem – i přes vysokou míru garance PGRLF – je dlouhodobost úvěru, která v našich podmínkách činí ve většině případů 4 – 6 let. Věcné zaměření úvěru a jeho účelovost jsou ošetřeny uplatněním programového přístupu k využití zdrojů PGRLF, kterým se zvyšuje kontrola účelnosti vynakládaných prostředků v širších souvislostech.

• Poskytování podpory podnikatelským subjektům prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s.

Hlavním úkolem PGRLF je poskytovat:

• Garance za úvěry podnikům v zemědělské prvovýrobě a lesním hospodářství,
• Dotování části úroků z úvěrů

Základním principem, který byl uplatněn v novém systému podpory přílivu kapitálu do zemědělské a lesní prvovýroby, je posun v rozhodování o distribuci toků finančních prostředků od daňových poplatníků k prvovýrobcům prostřednictím rozpočtových výdajů na dotace do sféry komerčních bank. Tzn. neposkytuje přímé finance, jen přes komerční banky. Počáteční rozhodování o podpoře podnikatelských projektů je podrobeno běžným analýzám bonity klienta obvyklým při rozhodování o přidělení úvěrových zdrojů. Možnost garance jistiny úvěru snižuje riziko banky, a tím umožňuje zlevnit cenu úvěru. Analýza bonity klienta se současně stává určitým kritériem životaschopnosti projektu podporovaného s využitím těchto prostředků a systémů. Jde tedy o rozhodnutí banky, zda je ochotna svěřené dklady v podobě úvěru na konkrétní projekt umístit. Tento systém umožňuje rozložení rizika mezi účastníky úvěrového vztahu:

• Instituce poskytující garanci (PGRLF) se stává ručitelem, resp. nositelem značné části rizika
• Banka jako věřitel a podnikatelský subjekt taktéž nesou riziko

Podmínky pro poskytnutí podpory podnikatelským subjektům ze zdrojů PGRLF jsou dány v Pokynech pro poskytování garance a dotace prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s. Pro příjemce:

• Podpora se poskytne v rámci vyhlášených programů Fondu, jeden subjekt se může současně zapojit do několika programů
• Žadatel musí být podnikatelským subjektem podle obchodního zákoníku se zemědělskými, lesními činnostmi, nebo nebo podnikatelským subjektem oprávněným vykonávat tyto činnosti podle živnostenského zákona, anebo rolníkem registrovaným podle zákona o samostatně hospodařících rolnících.
• U žadatele musí tvořit příjmy ze zemědělské prvovýroby a lesní činnosti více než 50 % celkových příjmů
• Podpora se neposkytuje na nákup osobních auomobilů, pozemků a budov atd.

Pro úvěrující banky:

• Banka posoudí ekonomickou návratnost předloženého projektu
• Banka neumožní použití prostředků, na které byla poskytnuta podpora v rozporu s Pokyny Fondu, zvláště pak na úhradu splátek úvěrů dříve poskytnutých a úroků z nich
• Banka poskytne výkonnému aparátu Fondu kopii úvěrové smlouvy a vybrané informace
• Při nedodržení podmínek poskytnutí garance ze strany úvěrující banky bude smlouva mezi bankou a Fondem zrušena.

Formy podpory

• Fond poskytuje garanci jistiny úvěru, maximální výše poskytnuté záruky závisí na průměrné délce splatnosti úvěru:

– 50 % při splatnosti do 2 let – 70 % při splatnosti do 5 let – 85 % při splatnosti nad 5 let – nájemcům zemědělského majetku je možné garanci zvýšit až do 100 %

• dotace formou úhrady části úroků z úvěru; procentní sazbu dotace úroku z úvěru vyhlašuje představenstvo Fondu zpravidla čtvrtletně. Vyhlášená sazba platí po celou dobu platnosti smlouvy. Úrokové zatížení klienta musí být minimálně 1 %, dotace se zkrátí jen do této výše.

Fond může poskytnout jedinému žadateli jen garanci, jen dotaci, nebo garanci i dotaci.