Nástroje dělení rizik v rámci pojišťovnictví

5. Nástroje dělení rizik v rámci pojišťovnictví (zajištění, pojišťovací pooly, soupojištění).
zajištění – jde vlastně o pojištění pojišťovny, zajišťovny jsou finančně o řád výše, jsou mezinárodní, finančně silné, schopny krýt velká rizika. Jsou však vytvářeny i malé zajišťovny jako servisní jednotky pro určitou pojišťovnu, jednotlivou finanční skupinu.
využívá se u krytí velkých rizik, proti nebezpečí velkých výkyvů, katastrofických škod. Dochází k rozdělení rizik na části které jsou pro jednotlivé účastníky únosné, posílení homogenity pojistného kmene (pro pojistitele, složky které se vymykají výší rizika nebo škod jsou dány k zajištění a odpadá tak riziko nepříjemných výkyvů ve výsledcích hospodaření pojišťovny), pojistitel nemusí odmítat rizika přesahující jeho možnosti (v někt. odvětvích jsou velká rizika, které by si sám nemohl dovolit nést), dochází k vytváření stability pojišťovny i v obdobích nepříznivých škodních průběhů. Pojistitel může přebírat i nová rizika, se kterými nemá takové zkušenosti a nastavit sazby podle ceny zajistného (vodítko pro ocenění určitého rizika) – vhodné při vstupu na nový produkt, trh.
jde o cesi – převod rizika
aktivní zajištění – přijímání rizik do zajištění (provádí zajišťovna), pasivní zajištění – předávání rizik do zajištění (provádí pojišťovna).

zajištění fakultativní (příležitostné) – při zajišťování jednotlivých rizik (výběr jen několika), zvlášť, rizika která jsou mimo obvyklý rámec smluvního zajištění.

zajištění obligatorní (smluvní) – je vytvořena rámcová smlouva, ve které je nějak vymezen typ rizik, která budou všechna kryta zajištěním. Každá nová smlouva toho typu, kterou pojistitel uzavře, je automaticky zahrnuta do zajištění.. Šetří administrativu při velkém počtu podobných smluv.