Šeky
Šeky jsou vydávány k šekovatelným vkladům, běžným účtům ve formě šekové knížky. Šek je platební nástroj, je to druh platebního příkazu, kterým příkazce (obvykle majitel účtu) dává příkaz bance (šekovníkovi), aby zaplatil k tíži jeho účtu osobě uvedené na řadu šekovou částku. Šek je převoditelný CP, jehož náležitosti jsou upraveny zákonem č. 191/50 Sb.
Zákon směnečný a šekový. Zákon neuvádí žádnou definici šeku, pouze uvádí podstatné náležitosti šeku.
Zákon vychází ze Ženevské konvence a všechny státy, které ji podepsaly, mají stejnou úpravu šeku a směnek a patří sem většina evropských zemí, i některé jihoamerické.
Byla podepsána v roce 1931 a od té doby platí v nezměněné podobě. Vedle této úpravy existuje Anglosaská úprava je z roku 1882 a patří sem Anglie a její bývalá kolonie (Kanada, Austrálie, Anglie, Indie, Nový Zéland).
Podstatné náležitosti šeku
– označení, že se jedná o šek v textu listiny (ne jako nadpis)… Zaplaťte za tento šek…
– bezpodmínečný příkaz platit určitou částku peněz
– jméno šekovníka (peněžní ústav), tj. toho, kdo má zaplatit
– údaj místa, kde má být placeno (chybí-li, pak platí místo uvedené u šekovníka)
– datum a místo vystavení (chybí-li, pak platí místo uvedené u výstavce)
– podpis výstavce (musí se shodovat s podpisovým vzorem k účtu)
Pokud chybí některá z podstatných náležitostí, potom není listina platná jako šek.
