Řešené problémy mohou být dvojího charakteru:
a) problémy dobře strukturalizované – jednoduché, jednoznačné, dobře řešitelné, definované
b) problémy špatně strukturalizované – složité, nejednoznačně definovatelné, s různou možností výsledků, na nejvyšším stupni řízení, mají dlouhodobý charakter
V praxi se setkáváme spíše s kombinací obou typů.
Typy rozhodovacích problémů lze znázornit z hlediska úrovně řízení:
Rozhodování probíhá:
a) za jistoty – vím, co nastane, znám i pravděpodobnost
b) za rizika – znám určité pravděpodobnosti situací, ale nejsou kompletní
c) za nejistoty – neznám ani pravděpodobnost
Moderní přístupy při rozhodování v neurčitých podmínkách:
a) technika analýzy rizika – zde musíme znát charakter a velikost rizika, většinou jsou
to, ale dohady pravděpodobnosti
b) technika rozhodovacího stromu – musíme znát okamžik rozhodování (stálé nařízení nebo dočasné) a uzel větvení (výrobek úspěšný nebo nízký prodej výrobku nebo výrobek selhal)
c) technika teorie preferencí – je založena na myšlence, že individuální postoje k možnému riziku jsou různé (ochota manažerů nést rozdílné riziko)
