2. Daňová soustava ČR
Daně, které lze v ČR uplatňovat, jsou uvedeny v zákoně č. 212/1992 Sb. o soustavě daní, ve znění pozdějších předpisů.
Právo vybírat daně bylo v historii přisuzováno panovníkovi. Panovník poskytoval ochranu majetku a života poddaných. V dnešní době chápeme daně jako spoluúčast občanů a ekonomických subjektů na státních veřejných výdajích.
Daňová politika (fiskální politika) je součástí hospodářské politiky státu.
Stát je zde hned v několika směrech tlaků:
– stát potřebuje vybrat co nejvíce peněz, aby mohl rozvíjet své aktivity,
– občané a firmy naopak chtějí odvádět co nejméně daní, aby jim zůstalo co nejvíce pro vlastní potřeby,
– řada daní je svázána s mezinárodním obchodem a pohybem kapitálu – zde jsou zase tlaky na stát, aby sjednotil své daně s ostatními zeměmi a podepsal s nimi dohody o zamezení dvojího zdanění,
– stát musí respektovat sociální únosnost daní,
– při konstrukci daňového systému musí stát zohledňovat i technická a ekonomická kritéria vybíratelnosti a vymahatelnosti daní.
