18. Řízení peněžních prostředků a pohledávek

Řízení peněžních prostředků
– hlavní funkce – zajistit potřebu peněžních prostředků při minimalizaci nákladů cestou sledování:
• likvidity
• výnosnosti, resp. ztrát z držení peněžních prostředků, místo jejich investování
• rizika držby peněžních prostředků (znehodnocení, změna úrokových sazeb, …)

– 2 základní přístupy k řízení peněžních prostředků:

a) sledování (očekávaných) příjmů a výdajů např.:
• operativní věcné řízení (získávání a používání peněžních prostředků)

• platební kalendáře – přehledy očekávaných příjmů a výdajů, snaha předejít nedostatku peněžních prostředků

b) modely peněžních prostředků (aplikace modelu řízení zásob) – Baumolův model
– známá celková potřeba
– potřebu lze krýt z různých zdrojů
– náklady akviziční, obstarávací a pořizovací

Řízení pohledávek
– pohledávky lze dělit dle více kritérií např. na: tuzemské a zahraniční, krátkodobé a dlouhodobé, dle subjektu na subjekty pohledávky platící a neplatící
– pohledávky také mohou být z obchodních styků či z jiných důvodů (nároky na dotace, odpočty daní, ze zákona, úhrada ztrát společnosti)
– účelová funkce – opět optimalizace, zde ovšem velmi sporná, spíše minimalizace (ne ale za každou cenu)
– základní nástroje:
• podmínky prodeje (slevy, zvýhodnění, bonita partnera)
• zajištění pohledávek (směnky, akreditivy, bankovní akceptace)
• informace o partnerech
• skonta (slevy při promptní platbě)