Širší ekonomický přístup k veřejným financím
Subjekty veřejné politiky
Veřejná správa: a) státní správa
b) samospráva – např. územní, profesní – lékařská komora, právnická komora atd.
Teorie veřejné ekonomiky x Veřejné finance
(Public Sector Economics)
zabývá se mikroekonomií, redistribučními aspekty vládních zásahů = ekonomika veřejného sektoru
Novodobé dějiny fiskální doktriny:
a) období klasických financí – do 30. let 20. století
b) období moderních financí – od 30. let 20. století
keynesiánci
neoklasici
socialistické finance
Důležité – jak se měnil názor na úlohu státu
– změny ekonomické a sociální struktury společnosti
– změny ve fiskální politice vlády
a) klasické finance:
stát měl konat věci nákladné – obrana, soudní moc
neměl by se angažovat až moc do ekonomie
daně omezují jednotlivce ve prospěch státních výdajů
existovala analogie mezi financemi rodiny a financemi státního rozpočtu
„Nikdo nesmí utrácet věci, než si sám vydělá“
b) keynesiánci:
převládal makroekonomický aspekt – narozdíl od klasických financí, kde převládal mikroekonomický aspekt
Josef Macek
Jaroslav Nebesář
za 1. republiky – Zákon č. 95/1948 Sbírka o rozpočtovém provizoriu
– Zákon č. 433/1919 o státním rozpočtu ČSR (schválen v červnu 1919)
c) neoklasici:
Buchanan a ostatní kritizují představitele klasických financí za to, že stát není veřejný mozek, který by rozhodoval ve prospěch celé společnosti
kritizují pojetí státu jako živého organismu – ORGANISMICKÉ POJETÍ
Alois Rašín – ministr financí 1918 – 1919
1922 – 1923 – zastánce klasických financí – šetřit, hospodařit, nedopouštět se omylů a nežít si nad poměry – minimalizovat státní výdaje, proti deficitnímu hospodaření
Karel Engliš – 1920 – 1921 – ministr financí
1925 – 1928 – guvernér ČNB
1929 – 1931 – teleologická hospodářská teorie – cílené ovlivňování národohospodářského vývoje určitým směrem – rozlišovat různé aspekty státu
1.) stát – subjekt solidarismu
2.) stát – subjekt, který poskytuje službu občanům za poplatek
3.) státní podniky by měly být ziskové
