Měnové teorie

– měnové agregáty – množství peněz – …….. (?)…….. Neoklasická teorie popt. po penězích: – Fišer – hlavní část kvantitativní teorie peněz – kvantitativní rovnice peněz = Fischerova rovnice – M^d * Vt = P * T – M^d je optimální požadované mn. peněz v oběhu = popt. po pen. – Vt = transakční rychlost peněz v čas. období – T = mn. reálných transakcí – Popt. po pen. je závisle proměnou a je přímo úměrná reálnému objemu T a P, nepřímo úměrná Vt – lze rozlišit i popt. po hotovostním a bezhotovostním oběživu – MC * Vmc + DD * Vdd = P * T – MC = popt. po hotových pen. – Vmc = trans. rychlost HO – DD = popt. po bezhotov. pen. – Vdd = trans. rychlost bezhotov. pen. – Cambridžská konstanta – vychází z Marshallovy teorie popt. po pen. – zaměřena nikoliv na reálné transakce, ale na důchod – zaměřuje se na problém jakou část důchodu budou ekon. subj. držet ve formě peněz – transakční motivace držení peněz – M^d = k * P * Y – (P*Y) = nominální důchod – k = cambridžská konstanta – je závislá na IR (negativně), případně W, – Friedman – ovlivněn Keynesem, ale liberální ekonom -> tíhne i k neokl. – peníze jsou součástí bohatství subjektu – existují i další aktiva (nejenom obligace) – konkurují penězům – ovlivňování výnosnosti aktiv – podob bohatství – subj. rozčleňují aktiva podle výnosnosti -> M^d = f(W+, P+, r0+, r1-, r2-, pí^e-, (LK/FK)+) – W = velikost bohatství subj. – v podobě souč. hodnot všech budoucích příjmů z držby bohatství – permanentní důchod – pokud roste, roste M^d – r0 = IR z peněz, r1 = IR z obligací, r2 = IR z akcií – pí^e = očekávaná inflace – ovlivňuje investice do nemovitého majetku – LK/FK = poměr lidského a fyz. kapitálu – LK je náročnější na držbu peněz – + značí pozitivní závislost, – značí negativní – (rozšíření) – důležitá je reální popt. po penězích: (M^d/P) = f(W/p, r0, r1, r2, pí^e, LK/FK) – LK/FK – zanedbatelné – nemění se relace alt. aktiv vzhledem k penězům -> účinky se ruší -> zanedbáváme r0, r1, r2, pí^e – dostáváme: (M^d/P) = f(W+/P) – ekon. subj. uvažují v delším horizontu -> stabilní, dlouhodobější poptávka Monetaristická teorie popt. po penězích: – mladší než cambridžská teorie – peníze nejenom jako transakční prostředek, ale také jako aktivum – majetek – peníze jsou neúročená aktiva, ale jiné pozitivní vlastnosti – nerizikové, dokonale likvidní – předpokládá další aktiva – obligace (mají úrokový výnos, nejsou dokonale likvidní, jsou riziková – tržní cena kolísá dle tržní IR) – předpokládá, že subjekty volí mezi penězi a obligacemi – definuje 3 zákl. motivy držby peněz (1 originální) – 1) důchodový – kvůli směnám, peněžní příjmy, které se spotřebovávají – nerozlišuje nominální a reálný – s rostoucím důchodem roste poptávka držby – 2) opatrnostní – ekon. subj. jsou v nejistém světě -> část peněz nechávají pro neočekávané situace – s rostoucím důchodem roste poptávka držby -> Lt(Y+) – funkce Y pozitivně závislá – 1) a 2) = transakční popt. – 3) spekulativní – předpokládá, že subjekty spekulují na budoucí pohyb tržní IR a na základě toho tvoří popt. po penězích nebo obligacích – normální hladina IR – skutečná se k nim blíží (vrací) – předpokládá vracení – existující sazby subj. porovnává s normálními -> budoucí pohyb ovlivní tržní hodnotu majetku – pokud jsou skutečné očekává se růst sazeb, čeká se snížení tržních cen obligací -> kap. ztráty -> peníze – pokud jsou skutečné > normální -> očekává se pokles sazeb, čeká se zvýšení tržních cen obligací -> kap. zisky -> obligace -> Ls(IR-) – IR negativně závislá -> M^d = Lt(IR+) + Ls(IR-) – IR nebere jako výnosový faktor, ale veličinu ovlivňující alt. zisky nebo ztráty z obligací – graf: X=IR, Y=M^d; Lt(y) horizontální, Ls(IR) normální hyperbola klesající -> součtem vzniká M^d