(smysl hodnocení, cíle a obsah základních kroků hodnocení podnikatelských projektů, stanovení příjmů a výdajů projektu během jeho života, návrh struktury financování projektu, stanovení relevantních toků peněžních prostředků během života projektu, hodnocení ekonomické efektivnosti projektu a finanční rozhodnutí)

Hodnocení ekonomické efektivnosti podnikatelských projektů

Člení se podle dvou hledisek: 1) zohlednění faktoru času – a. statické (nezohledňuje faktor času) b. dynamické (zohledňuje faktor času) 2) pojetí efektů z prodeje (investice) – a. nákladové (za efekt se považuje úspora nákladů b. ziskové (hlavním efektem je zisk) c. ukazatele založené na peněžních tocích (kritériem hodnocení je peněžní tok, resp. čistý výnos z projektu)

Finanční a investiční rozhodování

Při analýzách uvažovaných projektů je třeba rozlišovat investiční a finanční rozhodování. Nejprve je třeba učinit investiční rozhodnutí, tj. rozhodnutí o přijetí či zamítnutí projektu. V této fázi do analýz projektů nezahrnujeme placené úroky nebo jiné finanční toky typu dividend či splátek cizího kapitálu, protože se zajímáme o celkový peněžní tok (čistý výnos) vytvářený aktivy projektu. Určení způsobu financování projektu, tj. výši a struktury jednotlivých zdrojů financování, je manažerskym rozhodnutím v další fázi, které určuje jakým způsobem budou čisté výnosy projektu rozdělovány mezi vlastníky a věřitele. Jako podpora fin. rozhodování mohou soužit ukazatele, které zohledňují strukturu kapitálových zdrojů (doba úhrady vl. kapitálu, čistá současná hodnota vl. Kapitálu). Ostatní ukazatele slouží především pro investiční rozhodování. Při analýzách a hodnoceních projektů bychom měli dodržovat tyto základní zásady: – preferovat metody respektující faktor času – u vzájemně se vylučujících projektů kombinovat použití více metod – při hodnocení projektů dbát na jejich srovnatelnost – věnovat pozornost odhadu reálných vstupních údajů o očekávaných výdajích a příjmech Velký význam má při hodnoceních zejména logický úsudek a odhad.

Stanovení peněžních toků

Pro ukazatele založených na peněžních tocích je důležité vyčíslení těchto peněžních toků spojených s projektem (nesmí být zaměřováno na stanovení toků pro účely bilance peněžních toků). Do čistých výnosů z projektu zahrnujeme obvykle: – roční zisk po zdanění, tj. rozdíl očekávaného přírůstku tržeb a přírůstku provozních nákladů, do nákladů se pro tyto účely nezahrnují úroky z cizího kapitálu – roční odpisy dle předpokládaného odpisového plánu – změny oběžného majetku (čistého provozního kapitálu) spojeného s investičnim projektem v průběhu životnosti (přírůstek snižuje, úbytek zvyšuje příjmy) Počáteční kapitálové výdaje (investiční náklady) obvykle zahrnují: – výdaje na pořízení nové investice – výdaje na trvalý přírůstek čistého provozního kapitálu – výše uvedené výdaje mohou být upravovány o případný příjem z prodeje nahrazovaného investičního majetku při zohlednění daňových efektů

Způsoby stanovení peněžních toků

– celkový přístup: můžeme vycházet z celkových nákladů a přínosů projektu – marginální (změnový) přístup: při hodnocení zohledňujeme pouze ty náklady a přínosy, které se vlivem zavedení projektu změní – přístup z hlediska nejmenších nákladů: není třeba zohledňovat výnosy z projektu, ale zohledňujeme pouze náklady Celkový přístup je široce užívaným způsobem stanovení peněžních toků. Musíme do nich zahrnout veškeré toky spojené s daným projektem. Výhodou této metody je, že lze vyčíslit celkové ukazatele pro každou z uvažovaných variant.Tato metoda je výhodná zejména u rozvojových projektů. Marginální přístup předpokládá, že celkové nálady a přínosy projektu rozdělíme do dvou skupin: relevantní, které se mění vlivem zavedení projektu a irelevantní, které nejsou daným projektem ovlivněny. Tato metoda je vhodná zejména při posuzování dvou variant, což je typické u obnovovacích projektů, kdy sledujeme jak se změní peněžní toky vlivem zavedení nového zařízení. Postupy finanční analýzy a hodnocení projektu Slouží zejména: – samotnému podniku – zda vůbec investovat či nikoliv (investiční rozhodnutí). Pokud se podnik rozhodne investovat pak se řeší jakým způsobem (tj. z jakých zdrojů a kdy) financovat daný projekt, aby byla zajištěna jeho životaschopnost. Jestliže se již rozběhla realizace projektu, lze průběžně porovnávat očekávaný vývoj se skutečným a případně na základě odchylek vytvářet nové varianty reagující na aktuální okolnosti. – úvěrující bance – jako potenciální věřitel musí přesvědčit o efektivnosti projektu a návratnosti vložených prostředků. Fin. analýza a hodnocení projektu zahrnuje obvykle následující posloupnost vzájemně provázaných kroků: 1. stanovení celkových invest. nákladů 2. určení zdrojů financování a jejich struktury 3. bilance peněžní hotovosti během období životnosti projektu 4. hodnocení ekonomické efektivnosti projektu ad1). Investiční náklady lze rozdělit na dvou skupiny: – náklady na zajištění stálého majetku (pozemky, příprava staveniště, inženýrské práce, výstavba budov, hal, zakoupení strojních zařízení, inventáře, včetně nákladů na montáž, instalaci a dopravu) nebo nehmotnou (nákup patentů a licencí, software, zřizovací výdaje apod.) – přírůstek provozního (pracovního) kapitálu, tj. krátkodobých aktiv v souvislosti s projektem, tj. zásob (surovin a materiálu, nedokončené výroby, hotových výrobků), pohledávek a krátkodobého fin. majetku po odečtení přírůstku krátkodobých závazků (zejména obchodní úvěry), který má trvalý charakter ad2). Zdroje financování (kapitál), které je třeba získat na krytí celkových investičních nákladů projektu, můžeme třídit podle dvou hledisek: a) způsob získání zdrojů – externí – interní b) vlastnictví – vlastní – cizí Interní zdroje dlouhodobého financování podniku jsou získávány vlastní činností podniku: – odpisy – nerozdělený zisk – dlouhodobé finanční rezervy (rezervní fondy) Externí zdroje jsou podnikem získávány zvnějšku: – vklady vlastníků (kmenové, prioritní akcie u a.s., členské vklady u družstev, podílové listy apod.) – dlouhodobé úvěry finančních institucí – dlouhodobé úvěry dodavatelské – vydané obligace – finanční leasing – finanční podpora státu a jiných institucí (dotace, dary apod.) – ostatní externí zdroje Při volbě struktury zdrojů se obvykle doporučuje vycházet z těchto zásad: – stupeň finanční nezávislosti, tedy poměr vl. kapitálu k celkovému by měl dosáhnout aspoň 50% – podíl dlouhodobého cizího kapitálu k celkovému by neměl přesáhnou 50% – podíl krátkodobého cizího kapitálu k celkovému by neměl přesáhnout 30% Obecným pravidlem ve finančním řízení stabilizovaného podniku je pravidlo, ýe dlouhodobý majetek by měl být financován dlouhodob. zdroji (kapitálem) a krátkodobý majetek krátkodobými zdroji (kapitálem).

ZDORJ: skripta Finanční analýza