(účel monitorování, vstupy pro monitorování výstupní sestava vyhodnocovaných ukazatelů, vyhodnocení výstupů z monitorování, způsob řízení akceptovatelného rizika, určení výše úrokové sazby, určování limitů zdrojů banky pro jednotlivé klienty, vyjádření optimální výše zadlužení) Řízení úvěrového rizika (risk management RM) patří mezi ty činnosti banky, jejichž účelem je tvorba bezpečnostních systémů banky, která umožní předcházet vzniku rizika plynoucího z bankovněúvěrových obchodů, hlavně toto riziko minimalizovat. RM představuje proces zahrnující tří základní prvky: – identifikace a ocenění rizika – je nutné znát jak samotný druh rizika tak i jeho možný zdroj – systém řízení rizika – je třeba nejprve ocenit z hlediska subjektu, objektu a zajištění úvěrového obchodu, poté je nutno určit pravděpodobnou výši možné ztráty z tohoto obchodu – systém monitorování rizika Systém řízení rizika v sobě zahrnuje dvě složky: 1. stanovení rizikové tolerance banky založené na určení ztrát, které si může banka dovolit, pokud by událost skutečně nastala 2. tvorba vlastního systému řízení úvěrového rizika Důležitým prvkem účinnosti sytému řízení úvěrového rizika je jeho monitorování, sledování a vyhodnocování. Banka se na skutečných případech svých nebo jiných bank ověřuje, zda kompetence, limity a regulátory má správně nastaveny a zda jsou skutečně účinné. Tvorba systému řízení rizika se v zásadě opírá o stanovení kompetencí a odpovědnosti jednotlivých pracovníků a jednotlivých stupňů řízení v bance. Měl by být uplatněn zejména princip, že definování kompetencí a odpovědností je provedeno tak, aby rizikovější bankovněúvěrové obchody prošly rukama většího počtu osob, přes více organizačních útvarů a orgánů banky. Čím více stupňů posouzení úvěrového případu, tím menší míra rizika neúspěchu úvěrového obchodu. Významným prvkem minimalizace míry rizika je i určení limitů, ve kterých se kompetence pohybují a stanovení vnitřních předpisů, zejména předpisů metodických, které určují: – postupy při realizaci úvěrových obchodů a jejich správě – pravidla komunikace mezi pracovníky banky navzájem – mezi pracovníky banky a klientem. Z ročních závěrek lze vysledovat vývoj podniku v minulosti. minulý vývoj přispěje výrazně k hodnocení hospodaření a ke stanovení bonity klienta. věřitel ale poskytuje finanční zdroje na konkrétní projekt předem a je objektivně nucen sledovat průběh jeho realizace. V případě odklonu realizace projektu od finančního plánu musí analyzovat příčiny a bezprostředně zaujímat postoje pro dosažení nápravy, dokud je náprava vůbec možná.

Sledování (monitorování) hospodaření společnosti

při monitorování se doporučuje vyhodnocovat jenom ty poměrové ukazatele, které nejsou příliš zkresleny přepočtem z údajů hospodaření odpovídajícího pouze části roku. provádí se „anualizace“ (= odhad hodnoty ukazatelů, které budou dosaženy koncem roku (např. celoročních tržeb), z průběhu jejich vývoje během daného roku). Vstupy pro monitorování vstupy pro monitorování zahrnují: · aktuální (či aktualizovaný) finanční plán klienta; · účetní výkazy (rozvaha a výsledovka), které klient dodává ve stanovené periodě;

Výstupy z monitorování · přehled monitorovaných veličin (tj. ukazatelů finanční analýzy); · srovnání absolutních veličin a relativních ukazatelů s plánem a mezemi; · vyhodnocení vypočtených ukazatelů pomocí srovnání se zadanými mezemi; Vyhodnocení výstupů z monitorování zde je potřeba posuzovat kromě velikosti odchylek skutečnosti od plánu i jejich příčiny. v případě, že se objeví rozdíly mezi aktuálním vývojem a plánem, tak to může být projev určitých rizik.

Řízení úvěrového rizika o odměně pro banku v případě poskytnutí úvěru klientovi rozhoduje výše věřitelského rizika. odstupňováním ceny poskytnutých zdrojů se realizuje řízení rizika. to se dá řídit i nastavením limitů angažovaností klienta (s přihlédnutím poskytnout bance adekvátní zástavu). Přímá metoda určení výše úrokové sazby úroková sazba = marže banky + riziková přirážka + cena zdrojů úroková sazba se dá nastavit přímou metodou – na základě minulých zkušeností se vyhodnotí pravděpodobnost nesplacení závazku. Přibližná metoda určení výše úrokové sazby pravděpodobnost delikvence klienta podle třídy jeho bonity se může chápat jako riziková přirážka (RAROC – risk adjusted return on capital). přibližnost metody spočívá v tom, že požadavek stejné výnosnosti kapitálu platí ne pro všechny klienty stejně, ale pouze přibližně jen pro některé rizikové třídy klientů. Limit KD zdrojů výše KD zdrojů musí odpovídat potřebě financování provozu podniku, tzn. KD zdroje musí pokrývat potřeby oběžných aktiv. pružnost aktiv = poměr OA vůči stálým aktivům. (tento poměr je různý – dle zaměření podniku). odchylnost pružnosti aktiv od standardu vyžaduje podrobné odůvodnění. při stanovení limitu KD zdrojů musí klient prokázat: · schopnost vytvořit dostatek vlastních zdrojů tak, aby spolu s poskytnutými provozním (KD) prostředky v rámci limitu pokryl své požadavky na provozní (KD) financování; · adekvátní využití poskytnutých zdrojů; při propočtu potřeby KD prov. úvěrů se prověří provázanost KD a DD finančního plánu (roční plán se rozpracuje do měsíčních period). Optimální výše zadlužení je závislá na výkonnosti a rentabilitě provozu podniku a dá se vypočítat prostřednictvím metod: · minimalizace celkové nákladovosti kapitálu; náklady spojené se získáním příslušného druhu kapitálu se nazývají úrok u cizího a dividendy u vlastního kapitálu; na západě je nejdražší forma financování podniku přes vlastní kapitál. = investoři požadují dividendy. ty jsou vyšší než vklad v bance. ALE v ČR: kvůli nefunkčnímu kapitálovém trhu je vlastní kapitál nejlevnější forma zdrojů. čím je podnik zadluženější (=vyšší riziko pro věřitele), tím má dražší zdroje (vyšší úroky). · využití cizích zdrojů pro zvýšení rentability vlastního jmění; všeobecně se dividendy stanoví jako část zisku. čím vyšší zisk připadně na ZJ, tím vyšší je pravděpodobnost výplaty dividend (i vyššího objemu dvd.) výkonnost podniku musí být alespoň na takové úrovni, že rentabilita jeho aktiv je vyšší než míra nákladů na úvěry korigovaná poměrem bezúročných závazků vůči veškerému kapitálu. v takovém případě se vyplatí zvyšovat zadluženost podniku. v opačném případě, kdy je výkonnost podniku nižší než korigované náklady na úvěry, se dalším zadlužením snižuje ROE. Zdroj: Úvěrové obchody, Finanční analýza