Fiskální expanze a restrikce

15.4. Fiskální expanze a restrikce
Fiskální expanze – pokud vláda působí prostřednictvím SR na zvýšení AD.
Existují 2 cesty:
• přímo ( zvýšení G ) – rychlejší, ale méně účinné, neboť v EU dosahuje váha G v AD průměrně jen 7%.
• nepřímo ( zvýšení C pomocí nižších daní ) – účinné, neboť váha C v EU dosahuje 60%.
Hypotéza Barro ricardovské ekvivalence – názor, že snížení Tx nemá vliv na C ( rac. očekávání, že snížení Tx je nutno v budoucnu uhradit ).
fisk. důsledek expanze – zvýšení AD, což podle Keynese znamená zvýšení produktu a zaměstnanosti
rozp. důsledek expanze – fiskální expanze vede k rozpočtové nerovnováze – schodku SR.
snaha o vyrovnaný rozpočet omezuje možnosti fisk. politiky, fisk. politika vede k deficitu, což je cena za fisk. stabilizaci
Fiskální restrikce – obdobná opatření – snížení veř. výdajů, zvýšení daní nebo kombinace obojího
15.5. Typy vládních rozhodnutí
• jednorázová ( diskreční ) – změna daň. sazeb, změna veř. výdajů
• vestavěné stabilizátory- působí automaticky
vestavěné stabilizátory – zamezují cyklickým výkyvům, progresivní zdanění, systém soc. dávek a dávek v nezaměstnanosti
15.6. Kritika fisk. politiky:
• státní zásahy nejsou nutné, stabilitu zajistí sám trh
• uznání tržních selhání, ale pochybnosti o účinnosti státních opatření ( teorie vládního selhání, teorie rac. Očekávání )
• uznání nutnosti státních zásahů, ale nikoli pomocí fisk., nýbrž pomocí monetární politiky ( M. Friedman )
• uznání vhodnosti fisk. politiky, ale pochybnosti o efektivním využití vládou – více škod než užitku či zneužití
• jádro těchto názorů spočívá v nedobrovolnosti, neekvivalenci a nenávratnosti přerozdělených zdrojů