DEPRECIACE

DEPRECIACE – znehodnocení – snížení aktuálního kurzu na základě nabídky a poptávky (tržních sil)
APRECIACE – zhodnocení – zvýšení aktuálního kurzu (Kč) na základě nabídky a poptávky.
(probíhá samovolně v důsledku obchodování s danou měnou na trhu).

Jak je uvedeno výše, CB může v režimu pevného měn. kurzu zasahovat do tržního vývoje kurzu domácí měny. Nákup nebo prodej domácí měny na trhu však vyvolává změny v měnové bázi (MB). Když CB nakoupí Kč, stáhne je tím z oběhu v ekonomice (snižuje měnovou bázi – efekt je násoben multiplikátorem). Když CB prodává Kč, dává tak vlastně impulz ke zvýšení MB a tím nastává riziko inflace v důsledku nadměrného množství peněz v ekonomice. Proto CB někdy spolu s intervencemi provádí tzv. sterilizující operace, které mají za úkol, snížit či eliminovat změnu v MB.
zvýšení MB: OVT (operace na volném trhu): prodej státních cen. papírů  pokles MB. (v tomto případě CB sice zvýšila měnovou bázi tím, že prodávala Kč a snižovala tak její kurz, díky následnému prodeji státních c. p. se ji však podařilo nějaké peníze z ekonomiky odčerpat. Kdyby však banka sterilizující operaci přehnala, mohlo by se stát, že by se pokazil původní cíl – snížení kurzu. Sterilizace proto musí probíhat postupně a je pouze částečná.

Historie pevného měnového kurzu
Bretton-Woodský měnový systém (1945-73)
 stanovena centrální parita vůči USD pro mnoho států, přitom USD byl směnitelný za zlato. Platilo až do roku 1971 (max. odchylka od kurzu byla +-1%), v letech 71-73 (+-2,25%), pak se již nepodařilo slábnoucí kurz dolaru udržet a parita byla zrušena definitivně v 77. (na vině byly ekonomické problémy, ropné šoky atd.).
Dnes se používají pevné měnové kurzy např. v bývalých koloniích, které mají svou měnu zavěšenu na měnu své bývalé koloniální velmoci.
Pevné kurzy mají určité nedostatky. Může totiž docházet k přenosu (dovozu) inflace – pokud bychom měli náš kurz zavěšený na USD a v USA by byla inflace  mohla by se přenést i k nám.
Nutnost CB udržovat pevný kurz znesnadňuje výkon měnové politiky. (pokud si klademe za cíl dosažení nějaké míry inflace a zároveň chceme mít pevný měn. kurz. (korekce kurzu  změny v MB Inflace)

Měnové kurzy zavěšené na koš národních měn. ČR měla takový kurz do května 1997. Bylo stanoveno 5 měn (v obd. do r. 93), později (93-97) v koši 2 měny, a to DEM, USD.
To byly měny, které měly odrážet strukturu plateb v rámci platební bilance (u nás se prováděly hlavně platby v DEM a USD). Podíl DEM (65%), podíl USD (35%) se promítali těmito váhami do našeho kurzu. Výpočet byl:
Kč/DEM = 0,65 * 17Kč/DEM + 0,35 * (28Kč/USD)/(DEM/USD)
kde DEM/USD byl každodenní tržní kurz těchto dvou měn vůči sobě, podle toho se také měnil kurz Kč.
Pásmo oscilace bylo u nás do 2/96 stanoveno (+-0,5%), bylo zvýšeno na +-7,5% a v roce 97 (asijská krize) nevydrželo ani to  přechod na řízený floating – až dodnes.

ad 2)
POHYBLIVÉ MĚNOVÉ KURZY
– volně plovoucí
– řízeně plovoucí