Z funkce spotřeby vyvodil Keynes tři důležité závěry:
– s růstem důchodu rostu i spotřební výdaje, ale pomaleji než roste důchod, tzn. lidé neutratí celý přírůstek důchodu, ale část důchodu ušetří.
– veličinu, která měří tento sklon spotřebitelů, kteří vynaložili na spotřebu pouze čás přírustku důchodu, nazýváme mezní sklon ke spotřebě MPC
MPC = ∆C /∆Y (delta C / delta Y)
Protože úspory jsou doplňkem ke spotřebě, tak musí platit, že s růstem důchodu rostou i úspory, a to rychleji než důchod.
Tuto skutečnost vyjadřuje veličina mezní sklon k úsporám MPS
MPS = ∆S/∆Y
MPC + MPS = 1
∆Y = ∆C + ∆S
Domácnosti začínají šetřit až od určité výše důchodu.
Pokud domácnosti utrácejí více než kolik vydělají, musí si půjčovat, mají záporné úspory a dochází k převisu poptávky nad nabídkou.
Podle Keynese lze tuto nerovnováhu krátkodobě překlenout čerpáním ze zásob v ekonomice.
