Červen 1997: Pakt o stabilitě a růstu
Evropská rada na zasedání v Amsterodamu přijala „Pakt o stabilitě a růstu“ a nový mechanismus směnných kurzů (nový Evropský měnový systém), který měl zajistit stabilní směnné kurzy mezi eurem a zeměmi EU, které se nestaly částí eurozóny. Kromě toho schválila „evropskou“ stranu euromincí.
Květen 1998: jedenáct zemí splnilo požadavky na zavedení eura
Na zasedání v Bruselu ve dnech 1. až 3. května 1998 političtí představitelé Unie rozhodli, že požadavky na členství v eurozóně splňuje 11 zemí EU. Zároveň oznámili konečné směnné kurzy mezi měnami těchto zemí.
1. ledna 1999: vznik eura
1. ledna 1999 zaniklo 11 měn států eurozóny a bylo nahrazeno eurem, které se tak stalo společnou měnou Belgie, Finska, Francie, Irska, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Rakouska, Portugalska a Španělska. (Řecko se připojilo 1. ledna 2001.) Funkce EMI převzala Evropská centrální banka a začala odpovídat za měnovou politiku definovanou a uplatňovanou v eurech. Směnné operace v euru začaly 4. ledna 1999 se sazbou 1 euro za 1,18 amerického dolaru. Začalo tak přechodné období, které trvalo až do 31. prosince 2001.
1. ledna 2002: zavedení bankovek a mincí eura
1. ledna 2002 byly uvedeny do oběhu mince a bankovky eura. Zároveň začaly být z oběhu stahovány bankovky a mince národních měn. Toto období skončilo 28. února 2002 a po tomto datu se euro stalo v zemích eurozóny jediným zákonným platidlem.
