Využití směnky v české bankovní praxi

Využití směnky v české bankovní praxi
– lze využít k lepší a rychlejší vymahatelnosti závazků. Jedná se o bezpodmínečný příkaz /slib zaplatit na směnce uvedenou částku. Má určité formální náležitosti. Rozlišujeme směnku vlastní a cizí, dále směnku na vlastní nebo cizí řad. Náležitosti směnky cizí:
o výslovné označení že jde o směnku v textu
o bezpodmínečný příkaz zaplatit
o jméno kdo má platit (směnečník, trasát)
o údaj o splatnosti (dospělosti směnky)
o údaj o místu placení
o jméno komu má být placeno (směneč. věřitele, remitenta)
o datum a místo vysvavení sm.
o podpis výstavce sm.
Výstavce: ten kdo směnku vystavuje.
Remitent: ten v jehož prospěch se platí.
Směneník: u směnky cizí ten kdo má platit.
Avalista (směnečný rukojmí): má závazek stejný jako ten za něhož se zaručil (např. bankovní aval – banka se zaručila).
Převod indosamentem (rubopisem)/ lze mu zabránit rektadoložkou „nikoli na řad“.
Indosant (ten kdo směnku převádí) – majitel směnky (tedy remitent nebo osoba jíž byla směnka dříve převedena). Indosatář (ten na koho je převáděna).
Platí se až při předložení směnky. Při nezaplacení podat protest. A dát vědět indosantovi a výstavci směnky. Soudní vymáhání: předloží soudu směnku a potřebné dokumenty, ten nařídí v směnečném platebním rozkazu dlužníkovi zaplatit nebo podat námitky. Při podání námitek soudní projednání. Rychlý postup.
Výhody směnek: solidářnost ručení, zkrácené soudní řízení, možnost snadné převoditelnosti, abstraktnost směnečného závazku (neváz.na žád. podm.), jednoznačná a propracovaná právní úprava.

Řídí se zákonem směnečným a šekovým (již z r. 1950). V případných sporech se nezkoumají důvody placení, ale jen to zda je na směnce jeho podpis. Lze využít platebních rozkazů a exekucí – rychlejší vymáhání než soudní cestou.

Využití směnek v bankovní praxi – prostředek k poskytnutí úvěru, zajištění, cenný papír.