V r. 1990 vstupovalo z minulého období pouze několik bank
V r. 1990 vstupovalo z minulého období pouze několik bank, jejich počet se v následujících letech prudce zvýšil a později opět poklesl. Vyzvednutí pohledávek TOZ a jiných úvěrů (zemím RVHP) – konsolidační program, konsolidační program II (1996) – zaměření na řešení systémovových problémů malých bank, zejména podpora zvyšování kapitálu, hledání nových investorů, zreálnění účetně zachycených výsledků banky, vytváření plánů budoucího rozvoje – konsolidační program banky, záruka ČNB za vklady do výše 4 milionů – aby nevyvolávalo odliv vkladatelů těchto bank. Stabilizační program (od r.1997) – opět určen pro malé banky – dobrovolný – šlo o dočasný odkup špatných pohledávek na dobu 7 let. Cíl – poskytnout bance čas, aby se dostala z problémů, bylo spojeno s plněním speciálních pravidel hospodaření se zaměřením na obezřetnost a snižování nákladů. Privatizace velkých bank. Vstup do EU.
V současnosti má bankovní soustava 37 bank. Z nichž některé jsou specializované (stavební spořitelny), některé zde podnikají jen na základě pobočky banky, která má hlavní sídlo v zahraničí.Velké banky, které existovaly již před r. 90, nebo vznikly po rozlomení SBČS, byly všechny privatizovány během období 1998-2001. Rozhodující část bank je v rukou zahraničního kapitálu.
Bankovní prostředí a druhy bank.
Bankovní prostředí se po r. 1990 formovalo prakticky od začátku, bylo zde jen několik velkých bank, které nebyly nějak výrazně specializovány, vznikaly nové menší banky bez specializace – univerzální komerční banky. Později (r. 1994) došlo k vyčlenění speciálních Stavebních spořitelen – jsou to rovněž banky, ale mají zvláštní licenci pro provozování stavebního spoření – tedy spoření na bytové účely, tato činnost je podporována státem (státní příspěvek v podobě % zhodnocení vkladů do určitého limitu). Jde o dlouhodobé spoření – min. 5 let, během kterých nelze z programu vystoupit, aniž by musel být vrácen státní příspěvek. V rámci stavebního spoření si lze vzít i úvěr, za stanovených podmínek. Stavební spořitelny nemohou prostředky investovat do jiných činností univerzálních bank – jde o zabezpečení – uzavřený finanční cyklus. Pro stavební spořitelny jsou důležití tzv. „přátelští klienti“ – ti platí stavební spoření, ale neberou si úvěr – tzn. banka má k dispozici prostředky těchto klientů celou dobu spoření (5 let). Za podobným účelem – řešení bytových potřeb – vzniklo i několik institucí typu hypotéční banka. Tyto subjekty zejména poskytují hypotéční úvěry – tedy dlouhodobé (existují úvěry na 20, i 40 let) úvěry zajištěné nemovitostí (často nemovitostí, na jejíž pořízení si klient půjčuje). Při nesplacení úvěru získává banka danou nemovitost, kterou může prodat a uspokojit tak svou pohledávku za klientem. Tyto banky často proti těmto aktivům (hypotékou zajištěným pohledávkám) vydávají hypotéční zástavní listy – cenné papíry které nesou určitý výnos – ty nabízejí investorům, kteří mají zájem (nesou určitý výnos). Banky tím získávají zpět likviditu pozbytou poskytnutím těch dlouhodobých úvěrů. Jak klient splácí hypotéku, banka získává prostředky a platí investorům výnosy z hypotéčních zástavních listů.