EFEKTIVNOST VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ
5. EFEKTIVNOST VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ
5.1. Neefektivnost veř. výdajů – důvody:
• neoprávněné zařazení projektu do veř. sektoru – soukr. sektor by si počínal efektivněji
• alokační neefektivnost – veř. správa nemusí vybrat správnou variantu
• produkční neefektivnost – v rámci veř. sektoru existuje efektivnější varianta provedení ( s nižšími C )
• redistribuční neefektivnost – špatný odhad důsledků a dopadů fisk. politiky
5.2. Analýza veř. výdajů
– kompromis mezi efektivností a spravedlností
1. proč se veř. výdaj uskutečňuje a jakého cíle má být dosaženo
2. nalezení alternativních možností – dotační a daňová politika, státní produkce, státní regulace
3. rozbor jednotlivých variant z pohledu efektivnosti, určení nákladů na dosažení žádoucího efektu ( např. metoda nákladů a výnosů )
4. zhodnocení variant podle splnění zadaných cílů
5. zhodnocení společensko-politických souvislostí
5.2.1. Postup při výběru variant
3 postupy:
1. seřazení dle čistého užitku (tj. B – C)
2. seřazení podle poměru užitku a nákladů – realizace projektů s největším efektem
3. seřazení podle pravidla minimalizace nespotřebované částky
nejužívanější je postup č. 2.
5.2.2. Efekty, které veřejné výdaje vyvolávají:
příjmový (důchodový) efekt – změna kupní síly subjektu ( pomocí peněž. dávek )
substituční efekt – projevuje se spolu s důch. efektem, může být vyvolán dotacemi
zvýhodnění pouze jednoho ze statků
