NEJZNÁMNĚJŠÍ PEV. KURZ. SYSTÉM

NEJZNÁMNĚJŠÍ PEV. KURZ. SYSTÉM
Bretton Woods
1944 USA – konference
základní rezervní měna je USD
pevná cena zlata vyjádř. v USD
35 USD/TROJ. UNCE ZLATA
centrální banka USA se zavázala k udržení a k libovolným konverzím USD/zlato při transakcích v tomto stanoveném kurzu.
Ostatní měny se navázaly buď na USD nebo na zlato (–> stanoveny centrální kurzy).
Oscilační pásmo +-1%
Převažovaly toky zboží a služeb nad kapitálem, v zásadě neexistovala směnitelnost. Standard zlaté devizy – v podstatě se zlatem obchodovaly jen banky. Možnost úpravy centr. kurzu v době fundamentální nerovnováhy. Změny nad 10 % vázány na souhlas MMF.

Jak to dopadlo?
+ přinesl kurzovou stabilitu po 2. sv. válce
– problém, že JPY a DEM byly podhodnoceny vůči USD; přebytky pl. bil. těchto států vůči USA – Jap. banky musely intervenovat nákupem USD do dev. rezerv –> další tlak (USA měla většinu zlatých světových rezerv). DEV. rezervy v USD převýšily (koho,co) zlaté rezervy USA. Kdyby chtěly proměnit na zlato – CEB USA by na to neměla. Banky to zatím (60. léta) nepožadovaly.

Řešení:
potřeba devalvace USD vůči zlatu (a tím i ostatním měnám); státy požadovaly devalvaci USD; USA požadovaly revalvaci ost. měn. Kvóty na investice – ani ty nezměnily nerovnováhu.
Zač. 70. let
CEB USA intervenovala na trhu – snaha udržet Bretton woodský syst. GB, Německo požadovaly konverzi za zlato – přesuny zlata do Evropy. Zrušení směnitelnosti USD za zlato, USD následně develvoval, rozšíření pásem na +-2,25% (1971), přestaly se některé měny vázat. 1973-další devalvace USD, …, přechod na volně pohyblivé měnové kurzy.
Problémy pevn. kurzu: když čas od času nereagovaly CEB na nerovnováhu –> měnové krize apod.